My lips only look rosy coz my skin looks so white in here
Zeměpisářka na gymplu vždycky strašně machrovala, že město Göteborg se správně má číst “Jöteborg”, a bazírovala na tom, aby to všichni takhle vyslovovali. Ta švédsko-lingvistická hvězda jménem Jiřinka ale netušila, že to není žádný “Jöteborg”, ale když už, tak “Jötebóry”.
Včera jsem způsobila menší rozruch v IKEA. Teda já ne. To on. Docela mě to vyděsilo - poklidně si hromadím věci do tašky, a najednou si všimnu, že mě už nějakou dobu pronásleduje pochybný týpek blízkovýchodního vzezření (=terorista) oblečený v šusťákové soupravě, a to tak, že za mnou opravdu velmi nápadně chodil jako stín (když jsem se na něj hnusně podívala, tak dělal, jako že si zaujatě prohlíží zboží a něco si vybírá). Kamkoliv jsem šla, hned šel za mnou. Když jsem se někde zastavila, snažil se ke mně dostat blíž a pokud možno se na mě přilepit, čemuž jsem se samozřejmě snažila vyhnout. Poté, co jsem se postavila do řady u pokladny, on se postavil hned za mě a já jsem odběhla k pokladně vedlejší (s úchylem v patách), načež jsem se snažila uniknout mezi regály self-service skladu, což se mi částečně podařilo. Prvnímu žlutomodrému zaměstnanci jsem sdělila, že tamten pán mě obtěžuje a pronásleduje, že je mi to dost nepříjemné, a ať s tím něco udělá. IKEA chlapec si to hned zamířil k úchylovi, který samozřejmě dělal jakoby nic, a začal si s ním docela důrazně povídat - při tom ale zůstal slušný, jsme přece ve Švédsku. Na nic jsem nečekala a zamířila konečně k pokladnám.
Jsem hysterka? Udělali byste to taky? Nebo byste to neznámé hovado nechali vás pronásledovat? Určitě se vám už někdy něco podobného stalo, jak jste to řešili?
Náhodou jsem si všimla, že při výměně nefunkční Telia SIM-karty mi ten milý chlapec dobil kredit o 200 SEK, I really appreciate it
Truchlím po Lišce, která včera odletěla opravdu v hvězdném stylu:D Když si kupovala lístek na Flygbuss (letiště Arlanda je několik desítek km od centra) a chtěla se prodejce zeptat, jestli ještě platí lístek, který jí zbyl od Vánoc, s vážnou tváří do prodejního okýnka zapištěla “Is it still gültig?”… Ävchen se opodál svíjela smíchy a mezi jednotlivými fázemi záchvatu ještě stihla liščím směrem našeptnout “VALID!” Nicméně prodavač Lišce rozuměl, mám pocit, že ve švédštině se “platný” řekne nějak podobně jako “gültig”.
Zjistila jsem, že mám závažný problém. Mezi trojici technických hraček, bez kterých si nedokážu představit život, patří laptop, iPod a mobil. Laptop s sebou všude netahám, zato iPod a telefon ano. Pak dochází k situacím, kdy mi přijde zpráva a já ji marně hledám na displeji iPodu. Telefonní hovory zvedám na iPodu… Nebo chci napsat SMS a ono to na tom clickwheelu nějak nejde:D Anebo chci změnit poslouchané album a místo iPodu ho hledám na mobilu… víte, co tím myslím. Právě mě napadlo řešení - pořídit si iPhone (brr, nechci - ale kdyby ho minulé léto v USA měli bez těch subscriptions na 2 roky, tak možná)!
Stává se vám to taky? A speciální otázka pro majitele ipodů - používáte běžně zadní stranu jako zrcátko?
Teď nevím, jestli se mám vůbec přiznat, ale dobře - včera večer jsem se trochu rozbrečela (takový to šimrání v nose a pálení v očích…) u jednoho dílu třetí série Desperate Housewives. Nevím přesně, který to byl, snad 6 nebo 7. Psychicky narušená ženská s pistolí držela několik lidí v supermarketu jako rukojmí. Mám tendence se vžívat do takových situací. Představila jsem si, že místo těch ksichtů tam je moje rodina a kamarádi, a já bezmocně stojím venku a nemůžu nic dělat. To jsem opravdu nedávala…
Stále mě nepřestává fascinovat, jaký skety jsou chlapi, nebo aspoň většina chlapů, výjimky se najdou - snad všude na světě. Nejsem feministka ani lesba, ale je to prostě tak. Nejlepší je, když sedím na zastávce, přijede plný autobus a paní se snaží dovnitř vytáhnout kočárek. Všichni jen blbě čumí, nikdo nezvedne zadek a nepomůže jí. Tak to samozřejmě pokaždé udělám já.
Byla jsem se podívat do Täby Centra, druhého největšího shopping mallu ve Švédsku. Hm. Nebavilo mě to tam, ale vystupovala tam (jméno dodatečně vygooglováno) Charlotte Perrelli, což byl hodně bizarní zážitek. Seschlá bába (právě jsem zjistila, že jí je 34! tipovala jsem cca o 10 let víc…) barvy mandarinky se tam svíjela a snažila se lipsynchovat na playback. Příšerné písničky. Ale lidem se to evidentně líbilo, pohoršeně se na mě dívali, když jsem se dusila smíchy.
Sežeňte si nové album Adama Greena - Sixes & Sevens.

Důležitá otázka pro dnešní den!
Máte nějakou barvu, kterou absolutně nesnášíte a nikdy byste si v této barvě nic nekoupili, nebo se tomu aspoň vyhýbáte? U mě je to třeba modrá. A v těsném závěsu hnědá.
Jakou barvu máte naopak rádi? Kdyby to někoho zajímalo, mám ráda červenou, černou, bílou a růžovou - ale u té jen některé odstíny.

