Právě jsem dostala odkaz na tohle zásadní video - točila ho ta černovlasá slečna, co na koncertě stála vedle mě, ATW jí během nahrávání sebral foťák z ruky, aby si mě (no dobře, nás) mohl zvěčnit, a vy tak máte jedinečnou možnost vidět ke konci první minuty zničenou, ale spokojenou Ävchen vklíněnou v první řadě tak, že se nemůže ani hnout, s Gužu stojící po jejím boku a doplňující tílkový nápis DEMONS GALORE:D
Novinka dne:Mr.Fallen a Ms.Ävchen chystají velkolepý vstup do pornoprůmyslu:DDD Stay tuned for more information.
Asi napíšu Douglasovi, ať ožere toho svého bostonského kamaráda, co se zná s Dresden Dolls, a nařídí mu, aby je poslal na koncert do Stockholmu. Co nejdřív.
Any practiced catholic would cross themselves upon entering. . .
Zaprvé… je to doma! Papi mi ho dnes obětavě vyzvedl. Není to nádherný kousek papíru? Tak se hlaste, přátelé: kohopak potkám v první řadě? Rezervuju si místo uprostřed, jako odvěký Ärzte guru a zasloužilá pionýrka ve všech Ärzte Sachen, co se České republiky týče, na to mám nárok:D
Tady máte video, kterak jsem ke svým famózním hodinám přišla:
Zvuk není nejlepší, tak sem hodím přepis mého monologu: Ävchen: I’m sitting there like an idiot at 10 pm, opening my present at T-Centralen in Stockholm… Jutta: And you had to pay for it! Ävchen: Yeah, and I had to pay for it to even get it! (J&L mi ho daly do úložní skříňky, k narozeninám jsem dostala klíč - ale neuvědomily si, že ty skříňky jsou na 24 hodin, takže mi tam za 2 dny naskočilo penále 60 SEK:D)
… Ävchen: Nooooo… it’s my clock, I love it! Jutta: It’s your ugly clock!
Pak ještě existuje série vtipných videí, jak se v 10 večer na T-Centralen snažím sehnat drobné, abych si vůbec mohla tento skvost vyzvednout z té zablokované skříňky, ty videa možná časem uploaduju taky:D Tak vtipně tam poletuju a pak nakonec ukecám týpka za pokladnou Burger King, aby mi věnoval své poslední dvě pětikoruny výměnou za hrst jednokorunovek…
A teď - velký okamžik: slavnostní odhalení mých nových hodin.
Co na ně říkáte? S veverkou nalevo se dá hejbat a sova se v okýnku nahoře hýbe zároveň s tím kyvadlovým listem dole:D
Další novinka - od dnešního rána jsem sama doma:(
P.S.
Opět přecházím na Verdanu, nesnáším to písmo, co jsem doteď používala jen proto, že jsem byla vždycky líná změnit font.
The Main Difference Between Beatsteaks And Panic! At The Disco Is… Their Live Shows.
Je 11 hodin večer a já jsem doma z koncertu Panic! At The Disco. Ano, už. Pánové zahráli celých 40 minut, na víc pravděpodobně neměli repertoár nebo energii.
Pokud vám připadá Tokio Hotel jako směšná kinderkapela s uječenýma fanynama, zajděte si někdy na PATD. Klub byl nabitý vystajlovanými slečnami hystericky ječícími neidentifikovatelné zvuky, ve kterých bylo občas rozeznatelné jméno “Brendon”. Druhou polovinu publika tvořily ímou kidz, zlověstně kolem sebe máchající patkami.
Pršelo, byla hrozná zima, neměla jsem na sobě zrovna deštivzdorné boty a umírala jsem zimou, stojíce v nekonečně řadě dětí s věkovým průměrem někde pod 15 let… největší haluz večera:
G: “Ten kluk za tebou vypadá jako ten Pelle z metra!”
Ä: “To není možný, to ne— °otočí se°… ty vole, fakt!”
Pamatujete si na tu fotku klona Pelleho Almqvista v mojí galerce? Tak on tam byl, stál za náma, s nějakou svojí sestrou, a pak za náma dokonce stál i na koncertě:D
Asi deset minut před tím, než jsme vlezly do klubu, mi Gužu oznámila, že věkový průměr kapely je cca 20, což mě málem přinutilo otočit se na vansce a odejít:D
Jutta přišla těsně, byly jsme už skoro u vchodu (celou dobu jsme čekaly ve frontě) a měly jsme strach, že se budeme muset přesunout na konec (musely jsme čekat na Juttu, protože jsme u sebe měly její lístek).
Uvnitř to vypadalo naprosto brutálně - klub se jmenoval naprosto úchylně, TYROL, a interiér tvořily reliéfní zasněžené chatičky přilepené na stěně:D Fotodokumentace zítra, nabíjím baterky a jsem líná dojít si pro foťák…
Uječené slečny všude. V balerínkách a s náhrdelníky až na zem. A pak taky ti s žiletkama na krku a patkama.
Samozřejmě vděčné cíle našich narážek a vtípků. Ehm.
Předkapela — nejdřív jsme si podle jekotu myslely, že jsou to už PATD, ale nebyli, no:D Bohužel jsem nezachytila název, každopádně šlo o styl “neurazí/nenadchne” a po pár písničkách jsem si říkala “už táhněte pryč”.
S Gužu jsme vymyslely dobrý džouk, když lidi vyvolávali “Panic!”, tak jsme do toho řvaly “Beatsteaks!” a když jsme v jednom textu v refrénu zachytily “let me in”, automaticky jsme šly do dřepu (nefanoušci BS asi nepochopí, jde o jistou tradici:). Pak nám došlo, že Panic je vlastně jedna starší písnička od Beatsteaks a pořád jsme si říkaly, že lidi vlastně vyvolávají BS a chtějí, aby zahráli song Panic:D Výborný slovosled a vyjadřovací schopnosti, já vím…
Nástup polobohů PATD byl nepřeslechnutelný. Decibely ječících třináctek. Docela by se mi hodily ty špunty do uší, co prodávali před koncertem. S holkama jsme dostávaly záchvaty smíchu z těch uřvaných hysterických pipek, a Pellemu za mnou to evidentně taky přišlo vtipné:)
Co se zvuku týče, pan zvukař by zasloužil na holou - výšky rvaly uši a bylo notně přebasováno.
PATD odehráli těch svých pár hitů, vyzkoušeli si reakce publika na písničky z nové desky (“ááá Brendooooon”), celou dobu si vychvalovali spolupráci publika, prohodili několik věcí typu “this song is pretty sexual… well, it’s basically about 2 people having sex… but don’t have sex before marriage!” (dodatečně jsem pak od Gužu zjistila, že prej se kapela skládá ze dvou ortodoxních mormonů a dvou ortodoxních křesťanů, tak ty hlášky asi mysleli vážně:)), a ZA NECELÝCH 45 MINUT BEZ PŘÍDAVKU ODEŠLI!!!
Mno… víte, jak se odchází z koncertů? Když jste zpocení, unavení, žízniví, hnusní, vypadáte jako dement a říkáte si, jak to bylo super? Tak my jsme odcházely doslova jako z kina. A celou cestu pomlouvaly PATD. Nejvíc mě pobavily davy rodičů před klubem po skončení koncertu — čekali na ratolesti:D
Suma sumárum:
° Brendon Urie je držka
° Pelle má předkus
° jsem rozmazlená z dobrých koncertů, a tak nemůžu chodit na hvězdičky typu PATD (už prej bez vykřičníku:D)
Dnešek ale nekončil!
Měla jsem s sebou kouzelný klíč k úschovnímu boxu na T-Centralen, kde se skrýval dárek, který pro mě koupily Jutta s Lidkou. Včera jsem si ho vyzvednout nemohla (ehm ehm), tak jsem to šla dnes napravit:D Videa budou, každopádně… tak nejvíc brutálně krásně kýčovité hodiny jste ještě neviděli, jsem z nich dojata a pořád musím fascinovaně sledovat, jak se mi pod jelení hlavou houpe kukačka sem a tam…
Všechny moje milované a nejmilovanější kapely se DNES rozhodly oznámit termíny koncertů v ČR, a to tak, aby byly v létě — když zrovna budu na skok doma.
19.8.2008 - Die Ärzte, Roxy Prague (za směšných 300 CZK)
13.8.2008 - Beatsteaks, Love Planet, Tábor
Jsem již v pátém dni těhotenství (viz. report z koncertu Beatsteaks) & důchodci mě už dokonce pouští sednout v metru.
Jutta, Liška a Gužu mě naprosto vynechávají z kolektivu, neustále se o mně baví za mými zády pod záminkou, že chystají překvapení na moje narozeniny. Prý mi zítra poschovávají všechny dárky a já je budu muset akčně hledat. Za každý nalezený si budu muset dát panáka. Musím ty opice přemluvit, aby si někam napsaly, kam ty dárky zítra strčí, jelikož bych docela ráda dostala aspoň ty od rodičů..
Už mám dort, ještě sem nebudu dávat fotku (zítřejší překvapení!), ale vypadá famózně a vím, že minimálně Natálka a Katchenka z něj budou nadšené!
No tak jo, let’s roll.
Pokusím se zítřek pečlivě zdokumentovat, v rámci možností a schopností udržet v ruce foťák…
Don’t care about the past - today we’ll make it last.
Tady se dějí věci…
Celý týden mi sem průběžně chodí přání, dopisy a balíčky k narozeninám, jsem dojata a je to naprosto awww.
Dnes jsem vymyslela novou hru - na Arnima. Spočívá v tom, že v momentě, kdy to Gužu nejmíň čeká, na ni skočím a obejmu ji jako medvěd, čím víc se lekne, tím líp.
Taky byla díky jednomu zásadnímu (a usvědčujícímu!) záznamu na VHS objevena nová hláška: KAKAO!!!
Večer se nesl ve znamení High School Musical, džusů s dužinou, international backstabbingu, čajů, pejsků na gumě, starých VHS, kostýmů a Luneticu. Love ya, gals. Následující videa asi raději nechám bez komentáře:D Ano, já vím - jediný důvod, proč litovat toho, že už nejsem v ČR — nemohla jsem se přihlásit do X Factoru!
Na tom druhém videu mám na sobě hábit/kostým na Santa Luciu!
.
.
.
Nechcete jít někdo 26. února na Panic! At The Disco ve Stockholmu? Mám lístek navíc, no neperte se všichni…
Připravte se na dlouhý a nezáživný článek, pokud vás tedy nezajímá kapela Beatsteaks. Omlouvám se za chyby, ale jsou skoro dvě ráno, zrovna jsme se vrátily, jsem plná dojmů a potřebuju to ze sebe dostat, než to pozapomínám — takže je mi pro tentokrát nějaká stylistika opravdu ukradená.
Dnešek začal docela běžně, vůbec nám nedocvakávalo, že DNES je TEN den. Den B.
Bla bla, nebudu ztrácet čas tím, co jsme dělaly přes den, protože jsem plná zážitků a chci se z toho všeho vypsat, než zapomenu detaily…
Došila jsem naše DEMONS GALORE tílka, Arnimovi jsme v sekáči koupily klobouk, na který jsem našila iniciály jeho Egoveličenstva, bla bla…
Okay. Z domu jsme vyrazily, jak nejdřív to šlo — v 5:15 pm už jsme stepovaly před klubem Debaser, jako první samozřejmě:D Pak se odněkud objevila skupinka německých chlapců s pivem v ruce. Nejdřív jsme se jich docela stranily, ale pak jsme se dali do řeči a docela jsme se s nima pobavily. Jeden z nich vypadal jako Gael García Bernal a jedna z nás (hádejte která), se mlátí do hlavy za to, že se s ním po koncertě pak už pořádně neviděla a neměla si tak čas vyměnit kontaktní údaje.
Za klubem byl zaparkovaný tourbus, ale evidentně opuštěný, jelikož uvnitř zrovna probíhal soundcheck. My dvě lemry jsme samozřejmě zakotvily u back door, kde bylo nejlíp slyšet, a začaly nejvíc pařit a zpívat (byla nám zima, chtěly jsme se zahřát:). Pak jsme se šly s kamarády Němci procházet okolo Debaseru, a ze zadních dveří najednou vylezl Bernd. Potom Arnim. Zamířil k nám, potřásl nám rukou, Katka mu předala náš dáreček (prej si ho otevřou společně v busu:D), prohodily jsme s ním pár slov, a bylo vidět, že je evidentně fascinován kloboukem, který jsem zrovna měla na hlavě. Jeden z těch Němců mu řekl, že jsem ho vyrobila pro něj, tak se mu rozsvítily očička.
Pak jsme se nějak všichni (bylo nás asi 10:) přemístili k tomu zadnímu vchodu, kde se za chvíli objevili i ostatní Bítstejks - Peter s naší skupinkou dal regulérní Rauchenpause:D S Gužu jsme se s ním vyfotily a jelikož je Peter starej egoista, chtěl tu fotku vidět — řekl mi “you look great, that’s the only thing that matters”. AWWW poprvé.
Pak se kolem klubu začali hloučkovat lidi, tak jsme se přesunuly zpátky k hlavnímu vchodu, a stály samozřejmě první v řadě:) Kolem sedmé hodiny nás pustili dovnitř, my jsme rychlostí blesku odhodily věci do šatny a šly si obhlídnout terén (čti: nenápadně posichrovat místa v první řadě uprostřed). Všichni na nás čuměli (obě jsme měly červené kalhoty a stejná tílka, která dohromady dávala nápis DEMONS GALORE), a vzhledem k tomu, že se většina lidí vrhla na bar a nevypadala moc natěšeně na kradení míst úplně vepředu, šly jsme omrknout merchandise stand, kde jako vždy prodával dvorní bítstejks merchandiser Robin. Jak nás uviděl, snažil se vylučovací metodou zjistit, odkud jsme, ale nějak se mu to nepovedlo. Pak se zeptal, jestli si nás může vyfotit (ano, trička = úspěch), zvěčnil si nás na mobil a chvilku jsme s ním kecaly. Kolem pódia se začaly shlukovat nějaké slečny, tak jsme si šly rychle zajistit nejlepší místa. Pódium v Debaseru je kapitola sama o sobě - je nízké a končí mi někde u kyčlí — bylo mi jasné, že bez modřin tento večer neodejdu… ale o tom později.
Před začátkem koncertu se s námi začala bavit jedna Němka (osazenstvo večera — Němci a pár Švédů:), a zjistila jsem, že ji vlastně znám z aupair meetu, a došlo mi to v momentě, kdy jsem jí očumovala placky na batohu - měla tam Ärzte a Farina. Jinak nás docela dostávaly slečny, co přišly oblečené jak na diskotéku — v tričkách s flitry, a v BALERÍNKÁCH!!!
Pak se najednou k mojí kostkované Vansce přiblížila jiná Vanska a můj první pocit byl “kdo mi to zase narušuje osobní sféru?”, nicméně to se změnilo, když dotyčná osoba pronesla “we have the same shoes” a já jsem vzhlédla. No a tak jsem se seznámila s Kylem. Kanaďan z Montréalu. V dubnu jede do Prahy, jsou tam prý super podmínky na skateboarding. O Beatsteaks se dozvěděl den před koncertem, našel pár videí na youtube a docela ho to dostalo, tak byl zvědavej, jak se předvedou live. Skvěle jsme během té chvilky v tom hrozném hluku pokecali, a já se s ním cítila bezpečně a spokojeně. Hm.
Předkapela Franky Lee mě nebavila, zaměnitelný (punk)rock made in Sweden. Overflow, kteří předskakovali v řijnu v Praze, mi aspoň připomínali Itchy Poopzkid.
Franky Lee si odehráli svůj set, čítající 8 písniček, věnovali nám guitar picks (nesnáším to české slovo, proto naschvál používám to anglické) a odešli. Během toho, co hráli, se kolem strany pódia sem tam prosmekl někdo z BS, a Robin nás propaloval očima ze svého merchandise stánku:)
Na pódiu se začaly objevovat důvěrně známé nástroje a rekvizity a nám konečně došlo, kde jsme a co tam děláme. Klub se mezitím dolidně zaplnil, i když to ze začátku vypadalo, že bude poloprázdný, nakonec byl nacpaný k prasknutí. Arnimův setlist byl hned před námi, tak jsme se hned mohly překvapit o moment překvapení, zjistit, co nás čeká (E-G-O!!!) a připravit se na momenty, kdy pogo za námi dosahovalo pekelné hranice.
Já nevím co dodávat k samotnému koncertu, setlist budete mít v galerii, tak jenom vypíchnu zajímavé momenty:D
Pánové nakráčeli na scénu, Arnim v dlouhém černém kabátu (který si evidentně koupil nedávno, jelikož jsme na něm objevily cedulku:D) a třpytivých brýlích ve tvaru srdíček, poloplešatej a výjimečně bez klobouku. Začínali nestandartně se She Was Great, a teď se připravte na šok - víte, co mi Arnim udělal? Kačenka a všichni, co tam tu noc byli, vám to potvrdí, vím, že to zní neuvěřitelně. Na konci se ke mně Arnim úplně bez varování strašně rychle naklonil (jako upír, v tom plášti:), objal mě a dal mi pusu, fakt jsem se strašně lekla a vůbec jsem to nečekala:D Takže AWWW moment podruhé…
Pořád jsem u sebe měla pečlivě schraňovaný klobouk pro Arnima, a pořád jsem se nemohla rozhodnout, kdy mu ho dát… když poprvé zapluli do backstage a pan ATW se vrátil na pódium v hnusném kyblíkovitém kloboučku s motivem nějakého města, rozhodla jsem se, že nadešel čas a podala jsem mu ten klobouk do ruky.
ATW: ” This is a really nice hat… °nasadí si ho na hlavu a pózuje°… °sundává, podává mi ho°… thank you”!
Ä: “No, this is for you!”
ATW: “A present for me? Aww… °naklání se ke mně a dává mi pusu°.
Chápete to???
Pak hráli Summer a pan ATW se na mně celou dobu upřeně díval (ale já jsem neuhnula, to je tak, když se potkají dva egoisti) a laškovně na mě pomrkával svýma prasečíma očkama. AWWW moment večera číslo… já už ani nevím. To by jste museli vidět, jak na mě mrkal a celou dobu se mi díval do očí:D
V jednom moment si Arnim donesl pivo - český Staropramen, napil se a odložil ho na zem, a Katka mu ho s jednou kolegyní drze vychlemtala:D
Fotky jsou, video tančícího Torstena taky… viz. galerie a později youtube (víte někdo, jak o 90° otočit .avi video? Jako správný dement zapomínám, že nemůžu natáčet na výšku). Fotilo se mi blbě, protože jsem stála centimetry od ATW (ano, opět jsem byla notně zlita jeho tělesnými tekutinami, a jestli vám to zajímá, má roztomilé bříško a na něm jizvu) a tak mi ho vždycky zakrýval mikrofon nebo jsem stvořila blbou fotku z podhledu. Při pokusu vyfotit Thomase se mi většinou do popředí vetřel nějaký exhib s modrou kytarou (hádejte kdo to byl, Bernd má černou a Peter zlatou). Ale jelikož jste jistě celí žhaví vidět milion špatných fotek BS, hodím je do galerie všechny.
Celý koncert byl peklo, byly jsme natlačené na pódiu a já jsem čas od času měla nedobrovolně tendence přepadnout Arnimovi pod kolena. Zahajuji tímto nový seriál, denní dávku emocí — budu vám fotit svoje modřiny.
Když bylo po všem, ten dlouhovlasý týpek z BS crew ke mně přiběhl s kelímkem vody, prohlásil, že tohle opravdu nečekali, a donesl mi playlist - nakonec máme s Kačenkou každá svůj. Katka ještě navíc vyfasovala guitar pick od Petera, ale je to obyčejná oranžová tortexka s želvou, těch mám doma…:)
Našla jsem se s Kylem, který byl naprosto oslněn a pronesl památnou větu: “I’m head over heels in love with Beatsteaks”. Vyměnili jsme si kontakt (UPDATE: podle jeho facebook profilu jsem právě zjistila, že tady dělá aupair a chodí se mnou na školu:)), objali se na rozloučenou a já a Kačenka jsme se daly na Beatsteaks hunting.
Po chvilce začali chlapci vycházet z backstage, nejdřív Peter, pak Bernd, Torsten, Thomas, a Arnim až dlouho po ostatních, jako jediný se totiž pečlivě sprchoval:D Fotky dopadly tak, jak dopadly, posuďte sami, no… jsem líná je jakkoliv editovat, to udělám až pak, až je budu chtít nechat udělat na papír. Vy se musíte spokojit s autentickým “raw product”, straight from my memory stick:)
Všichni mi popřáli k narozeninám. Díky.
Skvělý večer. Nejlepší koncert. Super atmosféra.
“Sexy Sweden”…
UPDATE:
Tak jsem ty videa otočila, zkomprimovala na max, ale na youtube se dementně srazily, rozpixelovaly a zplacatily, hodím je pak někam ke stažení, zatím se spokojte s tímto…
UPDATE No. 2: Hádanka spešl pro slečnu Natálku: co pili chlapci z Beatsteaks na koncertě ve Stockholmu za pivo? Český STAROPRAMEN! Teď jsem si zrovna všimla, jak máš ve svojí galerii tu fotku Staropramenu s popisem “fuj, který prase to pilo” :DDD
Změna Dne: Poslouchá Beatsteaks, “znásilnila” Arnima, nachází se ve Stockholmu ale Ävchen to není, aneb: ladies and gentlemen let me introduce GUŽU! A jménem velevážené mám vzkázat, že je to “lemra líná”, ale zase tak bledě bych to neviděla, jelikož nyní usilovně přišívá písmenko O na své triko “GALORE” načež já se budu honosit nápisem “DEMONS” a budem dvojka hodná stejčího koncertu.
Díra dne: Ale od počátku. Jelikož bydlím na hoře zvané Pastušky, podle nichž je Everest jen krtčí kupka, musela jsem si na vlak směr Brno, odkud mě to vypravilo směr Stockholm hodně přivstat. Nyní děkuji všem svatým, že jsem měla doma otce, protože hned na nádraží mi kamarádka Janička s nadšením sdělovala své nadšení, při kterém mermomocí chtěla vidět lístek na Beatsteaks, který jsem slavnostně nechala doma a můj taťka měl aspoň možnost se ujistit v tom, že jsem jeho neschopné dítko - v dobrém slova smyslu.
Cesta dne: Cestu komentovat nebudu, snad poněkud nečekaně se zastavím nad mezizastávkou v Berlíně, (Kreuzberg! Kreuzberg!) kde mě vítal nadpis “STEAKHAUS” - aneb hierarchie toho, komu je to město zasvěceno. Cesta z Berlína vedla přes trajekt do Dánska, kde se mi udělalo nejvíc nejhůř (Evička vzkazuje, že tuto větu má Davídek vymazat ze své hlavy) a můj žaludek sice s námahou ale vydržel. Poté už jsem mohla jen se zatajeným dechem pozorovat Kodaň a Malmö, které mě neskutečně dostalo, až do chvíle než se nad našimi hlavami objevil nápis “Stockholm 672 km”.
Scéna dne: Máte rádi romantické filmy? Já čas od času, nesmí to být ale moc přecukrováno. A proč se na to ptám…pamatujete si třeba scénu z Osobního strážce, kdy Whitney Houston na poslední chvíli nechá stopnout letadlo a vletí do náruče Kevina Costnera?…No já živě, a hlavně mi bleskla hlavou, kdy jsme si s Ävchen slavnostně padly do náruče a řidiči autobusu se mohli počůrat smíchy. Btw tenhle moment má i svou stinnou stránku - zapoměla jsem v autobuse svůj nejmilovanější Arnimovský klobouk - fňuk, snad se s ním shledám….
Šok dne: První kroky ve Stockholmu mi málem přivodily infarkt, jelikož kolem nás projel Beatsteaks Tour Bus a já jsem se v momentě cítila jak tehdy před lety na koncertu Lunetic..eh…
(Ne)Příjemnost dne: Zeznámila jsem se s Fujellou, docela milé dítko, teda do chvíle než začala svému otci lézt po notebooku a vydávat takové ty zvuky typu: “Jsem malé protivné děcko a budu brečet.” Ano a nesmím opomenout ani setkání s Liškou, které mě donutilo opět začít přemýšlet nad stravováním mých posledních týdnů…
No More dne: JEDLA JSEM BLOODPUDING!! (čti narvala jsem to do sebe sílou slušnosti a u posledního sousta se skoro poblila). Ne, opravdu to chutná ještě hůř než vypadá. Voní to sice jak pardubický perník, ale zdání klame, ze mě nikdo nevymámí pocit, že jím krev nebohých prasátek, které si mohly ještě spokojeně chrochtat ve svém chlívku.
Socky dne: Lidi, kteří se zúčastnili dneštní Private Party v Debaseru, jelikož na nás byli příjemní jak trn v pr.eli a nedali nám možnost se ani poptat po těch geil plakátech.
Táákže
Pro lifespotting.blog.com Gužena Guženovičová, Stockholm
