The Hives. Včera. Famózní.
Vezmu to hezky popořadě, a budu u toho odbíhat nahoru, abych se ujistila, že děti žijí. Víte, vtipně mi obě (!!!) robátka byly hozeny na krk, jelikož jsou “just a little sick”. V den, kdy jsem ráda, že se pohybuju (po koncertě jsem hodlala prospat půl dne). No nic.
Včera jsem okolo páté hodiny byla nervózní jako sáňky v létě. Hysterka Ella už byla doma, a já jsem netrpělivě očekávala příchod Johana, který mi slíbil, že přijde v 5 pm, abych mohla rychle odejít na koncert. Marie je už týden v Dalarně na chatičce, aby mohla v klidu pracovat (vrací se dneska).
Abyste měli představu… tohle je Ella. Má přezdívku Paris Hilton. Trefné. Na mě se nedívejte, jsem utahaná po celodenním boji s pětiletou Paris.
Pořád nic, nic… přišel v 5:30 a já jsem okamžitě utíkala dolů udělat ze sebe člověka. Když mi za 5 minut zaklepal na dveře s dotazem, jestli nevím, kde je nějaký Ellin obrázek, kde bylo nakreslené, jak se oblékat do společnosti, měla jsem už co dělat, abych nevypěnila.
Nahodila jsem dvoje silonky, červené přes černé jako vždy, abych venku nezmrzla, oblíkla si černý tílko a hivesovskou košili, kterou jsem předtím pečlivě nažehlila, abych dodržela hivesovský dresscode, a utíkala na bus. Samozřejmě mi ujel před nosem a já musela půl hodiny čekat jak trubka na další. bylo 6:30 pm a já jsem s jazykem až u kolem doběhla k metru. Jedem, jedééém… na T-Centralen jsem přesedla na metro směr Hagsätra, které jede přes Globen.
První věc, co mě zarazila - všude kolem Globenu byli lidi prodávající špunty do uší! A že šly nazbyt… hm.
Před Globenem jsem se zařadila do fronty čekajících, a během pár minut byla vpuštěna dovnitř. Doteď se biju do hlavy, že jsem to neriskla s tím foťákem - vůbec to tam totiž nehrotili - ale víte jak, nevěděla jsem, jak to tady bude a nechtěla jsem o svůj milovaný foťáček přijít. Takže příště s sebou… Těch pár fotek, co mám z koncertu, je focené mobilem, takže kvalita nic moc, omlouvám se.
V Globenu jsem si vyčekala další frontu, tentokrát na šatnu, a za 30 SEK jsem jim svěřila svůj kabát. Vydala jsem se do samotné haly. Další šok - vešla jsem od místnosti, kde všichni SEDĚLI! A to jako fakt, seděli… nepochopila jsem. Asi za půl hodinky na pódium dorazila první předkapela, lidi se zvedli a natlačili k pódiu. Stála jsem cca v 10. řadě, čili docela blízko. Ukázalo se, že The Hives mají opravdu smysl pro humor - první předkapela byla obskurní formace keyboardu, kytary a zpěvu, přičemž texty spočívaly v opakování formulí jako “sperms are Germs”, “we have a problem with Sweden” a “open up, coconut” a hudební doprovod zněl jako vykradení Hajvz.
Druhá předkapela byla ještě vtipnější - postarší chlápci hrající rockabilly, kterým se evidentně nechtělo z pódia, ani když se s nimi publikum po každé “poslední” písničce radostně loučilo slovy “hej då”…
A pak konečně… využila jsem Umbaupause k přesunu víc dopředu, a ostrými lokty jsem se dostala skoro až k pódiu. Byli jsme tam jako sardinky, a lidi pogovali i během přestavování pódia… bylo mi jasné, že tohle bude RIOT.
Už tehdy mi dělalo problémy zůstat na nohou, ale to, co přišlo poté, co Hives nastoupili na stage, předčilo všechna moje očekávání.
Efektivní nástup. Black&White. Pelle je nehorázně sexy, když mluví švédsky. S mojí mizernou švédštinou jsem pochopila, že říká, že tohle bude švédská party a ptá se, jestli je tu snad někdo z jiné země. “Jag är från Tjeckijen”, křičela jsem lámanou svenska a skákala tak, že se mi podařilo na sebe upozornit. Pelle přišel blíž a naklonil se ke mě. “Vad? Tyskland?”, blbě mi rozuměl, a tak si myslel, že jsem Němka:DD “Tjeckijska Republiken”, vyvedla jsem ho z omylu. Natáhl se blíž a políbil mi ruku. Chápete to??? Já taky ne.
Začali hrát. Během první písničky jsem byla asi pětkrát na zemi. Natvrdo. Fanoušci Hives jsou ale naštěstí loajální a tak mi vždycky někdo pomohl postavit se na nohy, abych nebyla ušlapána. Bylo mi léto těch holek, co byly o tři hlavy menší než já, byly napasované mezi masou zpocených těl, neviděly nic a při každém pohybu se kácely k zemi. A já a okolí s nima, samozřejmě.
Uvědomila jsem si, že na Beatsteaks potřebuju být v únoru zdravá a plná sil, ne v rekonvalescenci po zlomeninách, a tak jsem se přesunula víc dozadu, kde to bylo (o něco málo) klidnější.
Co na to říct… výbornej koncert, super atmosféra, na konci dojatí The Hives, kteří se objímali a dlouho děkovali domácímu publiku. Hráli všechny starší singly + moje nejoblíbenější písničky z novinky The Black and White Album. bylo to prostě super, live zní stejně jako na albech, snad ještě líp. A ta energie… tohle můžou překonat jedině Beatsteaks:D Ach, Pelle Almqvist mi políbil ruku.
Budu z toho mít ještě dlouho Vánoce… tady máte jednu ilustrační fotku focenou z místa, kam jsem se přesunula po zhodnocení situace v předních řadách:)
Teď mi přátelé držte palce, abych vyhrála lístky na uzavřený radiokoncert Mando Diao, který bude 12.12. ve Stockholmu:)
Po koncertě mě ve frontě u šatny zaujal tento týpek, respektive jeho mikina:
Od včerejška na mě z levé stěny vedle stolu shlíží Pelle a spol. na mega plakátu (vypadá jako obal Black and White alba) a budu nosit krásné červené tričko The Hives (za nehorázné peníze, ale co bych pro ně neudělala, že? Za něco si ty koncertní obleky musí nechat šít:).
Přišel mi dopis z Medborgaskolan, od pondělka mi začíná kurz svenska, yay! Jde o rychlokurz (pro začátek), je to jen od 10. do 20.12., ale budu tam chodit čtyřikrát týdně. Od ledna pak měním školu a nebude to tak intenzivní.
P.S.
Pro hard-core fans: Pelle Almqvist mluví švédsky + konec Try It Again.
P.P.S.
Kačence jsem se snažila asi třikrát zavolat, aby si ve zkreslené verzi poslechla tu nádheru, a ona mi to ani jednou nezvedla. A pak ráno prej “no, já jsem měla nějaký nepřijatý hovory od nějakýho psycho čísla, to jsem radši nezvedala”:D Kiš, kiš…
Aber momentan kann ich mir das irgendwie nicht ansehen. Hab mir mal ein paar Youtube Videos angesehen, aber dieser Trash… nee, da steh ich doch noch eher auf HSM. Hoffentlich redest du jetzt noch mit mir. 
