choose life.

3 nejdůležitější věci:

1. Na Vánoce jedu domů. Na fotce vidíte bankovní příkaz k úhradě cesty tam a zpět. 24.12. - 7.1. se mějte na pozoru. Možná mě někde potkáte. Někteří teda určitě jo

2. Lístky na Beatsteaks. Ještě teplé. Doslova. “Ale je to až od 18 let”, informovala mě paní v prodejně. “No to si teda piš že bude”, smála jsem se v duchu.

3. Skinoren - neudělá to ze mě skina, dává mi to do pořádku můj nebohý obličej. za lidovou cenu 250 SEK (včetně lékařského ošetření).

Tohle píšu jen proto, aby na návštěvníky tohoto blogu při otevření vybafl jiný článek, než ten předchozí.

Včera jsem přežila rodinou pařbu s Velinou, ultra mega hyper super perfekt nejlepší au-pair, co tahle rodina kdy měla. Hm. Zůstala ve Sverige, našla si Švéda a normálně tady pracuje. Vím, proč ji měli tak rádi. Je opravdu milá, starostlivá a pečující. Až mi to lezlo na nervy, ve dvaceti letech totiž nepotřebuju, aby mi někdo mazal máslo na chleba a doléval minerálku.
Každopádně využila jem veškerého svého šarmu a dokonce jsem se s ní spřátelila, ačkoliv mě to stálo několik hodin přetvařování. A ono se blbě přetvařuje, když máte teplotu a na obličeji hnusnou vyrážku, kterou sice nikdo kromě vás nevidí, ale vy o ní víte, že existuje.
Za 2 hodiny mám schůzku s doktorkou. Prý je hodná.
A za hodinu si jdu otevřít bankovní účet. Snad budou hodní.

V galerce se můžete podívat na fotky z Vily Vilekuly a fotky z tohoto víkendu, kdy jsme s Juttou a Liduškou ve stockholmu znásilňovaly, co se dalo.

Své soukromí jsem tady nikdy moc neexhibovala. Ale teď udělám výjimku. Dnes ráno jsem se totiž probudila, a gmail notifikátor mi hlásil, že mám nový e-mail od Tylera, což samo o sobě nedává smysl. I když vlastně jo, od té doby, co jsem se na něho vykašlala úplně (považte, už není v mých přátelích na facebooku:)), mi občas dokonce sám od sebe napíše. Ale tohle, tole byla opravdová perla.

Subject: hey

hey. guess what!!! I’m drunk in Sint Maarten, which is technically
the Netherlands, so we are in the same place, no? I can’t
remember… Wish you were here, I’m pretty horny, lol. Was I even
any good in bed? I can’t remember, lol…

Much love,

Tyler

P.S.

When will I see you again?

A protože vím, že sem občas zajdou i lidé jako Yvonnchen, kteří nemají angličtinu rádi, udělám vám tu i překlad, protože jsem hodná.

Předmět: čau

Čau. hádej co!!! Jsem opilej v Saint Marteen, což je z technického hlediska Nizozemí, takže jsme na stejném místě, ne? Nevzpomínám si… Škoda že tu nejsi se mnou, jsem dost nadrženej, lol. Byl jsem vůbec aspoň trochu dobrej v posteli? Nepamatuju se, lol…

S láskou,

Tyler

P.S.
Kdy se zase uvidíme?

Saint Marteen? V Nizozemí? Kamaráde, já jsem ale trochu jinde, lehce na sever… a to jsem se vždycky Amíků zastávala, co se jejich všeobecného zeměpisného přehledu píše. Atw moc opilej to nepsal, vím přesně, jak píše, když je pod vlivem, ale tady nemá jediný překlep a chybu v syntaxi (to je ještě moje deformace ze školy). Dnes budu celý den s lišáckým úsměvem přemýšlet, co vtipného mu odepsat. A čekat a doufat, že mi mezitím napíše, že to psal úplně na káry a nemyslel to vážně.

Pamatujete si, jak jsem si stěžovala, že se mi týden před koncertem Beatsteaks na obličeji objevila červená vyrážka? Doktor mi na ni tehdy dal emulzi Locoid, která mi okamžitě pomohla. Během tří dnů jsem měla po problémech, nicméně pár dní na to se mi udělalo to samé, a snad ještě v horším provedení. Mám to tam pořád. A je to horší a horší. Poté, co se mi to rozlezlo až na bradu, jsem začala googlit a snažit se zjistit, o co jde. Našla jsem diagnózu. Přesnou. Periorální dermatitida, “vyrážka letušek”. Ale já nejsem letuška. Nevadí. Taky jsem se dočetla, že Locoid a ostatní léky obsahující kortikoidy jsou na obličej absolutně nevhodné (teď se modlím, abych díky nim brzo nevypadala jako Michael Jackson) a situaci jen zhorší, protože se na ně vytvoří návyk a po vysazení se zpravidla vyrážka objeví znova a ve větší míře. Fajn. Účinná léčba je prý antibiotiky. Dnes ráno jsem se probudila opuchlá, s vyrážkou teď už i na druhé straně nosu. Marii jsem řekla, co a jak, a ta mi nabídla, že mi sjedná schůzku u jejích “house doctora” (zní to dobře, ale bohužel to s Dr. Housem nemá nic společného), který je “skoro zadarmo”. Předtím jsem ale chtěla zavolat na svoji pojišťovnu, abych se ujistila, že moje plány jsou okay a že mi ošetření proplatí.
Zavolala jsem tedy na asistenční linku pojišťovny Vitalitas, u které mám zřízené cestovní pojištění. Bylo to asi načtyřikrát, než jsem se dovolala někomu, kdo byl ochotný zvednout telefon.

Operátorka s příšernou pražskou češtinou: “Dobrý den, pojišťovna Vitalitas.”
Ä: “Dobrý den. Jsem jako au-pair ve Švédsku a potřebovala bych navštívit lékaře kvůli kožní vyrážce, nutně potřebuju, aby mi předepsal léky. Můžu navštívit rodinného lékaře, ke kterému chodí moje hostitelská rodina?”
O: “No… teoreticky můžete, a tu vyrážku máte chronickou, nebo je to nové onemocnění?”
Ä: “Objevila se u mě už před odjezdem, ale nikdy předtím jsem to neměla. takže předpokládám, že se to klasifikuje jako nové onemocnění.”
O: “Aha. Takže to záleží na tom, jak vám to doktor napíše do lékařské zprávy. Pokud vám tam napíše “atopický ekzém”, tak vám to asi pojišťovna neproplatí. Pokud “dermatitidu”, tak snad jo.”
Ä: “Podle mě je to 100% periorální dermatitida. A jak mám postupovat, aby mi to pojišťovna proplatila?”
O: “Buď nám pošlete nám kopii lékařské zprávy a originály účtenek, a oni to tady pak zhodnotí a rozhodnou se, jestli vám to proplatí nebo ne, a když se rozhodnou že jo, tak vám ty peníze pošlou na účet. Nebo musí váš doktor zkontaktovat naše středisko a…. (následuje vyčerpávající výčet věcí, co musí udělat)”
Ä: “Aha, takže bude nejjednodušší poslat vám ty dokumenty poštou, že?”
O: “No, jestli je to pro vás jednodušší, tak klidně.

Rozhovor pokračoval v podobném duchu asi 5 minut.
Rozhodně mě nezanechal klidnou a připravenou domluvit si schůzku se švédským Arztem.
Takže ty nehorázné peníze za cestovní pojištění na rok jsem si platila proto, abych se potom  na pojišťovně rozhodovali, jestli mi zaplatí antibiotika. Jasně, hlavně že jsem pojištěná na 2 000 000.

A to jsem chtěla radostně blognout o tom, jak už nejsem socka, protože mi na účet dorazily peníze z brigády a mně se podařilo znásilnit bankomat a dostat z něj nějaké ty korunky. Teď se můžu začít modlit, aby mi těch necelých 10 000 z brigádničení na čerpací stanici vůbec stačilo na základní lékařské ošetření a léky.

Je mi špatně, jsem oteklá, je mi zle od žaludku a bolí mě hlava a jsem smutná.

P.S.
Včera jsem si koupila výbornou karabinu na klíče, je na ní napsáno VILLA VILLERKULLA (=Vila Vilekula). takže odteď má tento dům nové krycí jméno…

Ävchen se modlí (to je téměř oxymoron), převaluje v posteli a poslouchá, jak Ella nahoře kašle. “Prosím prosím, ať jde to malé monstrum do školky.”
Po osmé hodině je najednou klid. Klepání na dveře doprovázené otázkou “Eva, would you mind if I let Ella stay at home today, she’s still coughing..?” se dnes neozvalo. Pomalu se vyhrabává z postele a jde si nahoru do kuchyně pro kakao. Na stole nachází dva lístečky se vzkazem: “Hey Eva, you can make meatballs for dinner today. The meat is in the fridge. I wold be grateful if you could give some water to my (children) flowers. Have a nice day!”. Ano, Marie je blázen do kytek. Povídá si s nimi, říká, že to jsou její děti. A kdo se o ně stará? Ävchen. Už se jí podařilo jednu omylem usmrtit žízní. Je v jejím pokoji strategicky strčená ve skříni a Ävchen doufá, že se jí podaří tu nebohou kytičku v nestřeženém okamžiku zkompostovat.

Z třetí osoby přeskakuju do první.

Masový koule neboli meatballs neboli Kötbullar (svenska!!!) jsem v životě nedělala. Po otevření ledničky na mě vybafla vanička plná mletého masa z bůhvíčeho. Zbývalo jediné… můj věrný přítel google. Když jsem po několika hledáních zjistila, jak dnešní večeři cca budu připravovat, vrhla jsem se zvesela na mega kopu prádla, která čekala na vyprání.

10:17 - SMS od Lidky
Ahoj tak jak? Mas parchanty doma nebo makas? Ja tak do pul hodky vyrazim do Mörby. tak pisni jestli pujdes se mnou nebo ne, jinak bych jela busem.

No ne asi. Během chvilky jsem byla oblečená.

Po cestě jsme se bavily o tom, jaký jsme socky bez peněz (“už aby byla výplata”), haha. V Mörby si Lidka čekla account balance a zjistila, že na kartě má 28 švédských korun:)) Tak jsme dostaly první záchvat, a jelikož potřebovala koupit brambory, šly jsme navážit přesně za 28 SEK, aby jí to vystačilo:))
A já jsem se sakra rozšoupla, přátelé! Koupila jsem si ořechy, jelikož včera se mi stala nejhorší věc (když máte na něco chuť a nic není po ruce, viz. včerejší ICQ rozhovor s Luckou:), a k tomu navíc 2 poštovní známky za 22 SEK! Jak jsem později vysvětlila Lidce, když teď nemám prachy, budu po večerech sedět doma a psát dopisy:D
Ještě jedna vtipnost: před Mörby stál nějaký kluk a rozdával jakési noviny zdarma (jo, Metro tu mají taky) a já prej “hele, ten je dobrej!”, načež mi Lidka odvětila “ale je to socka” a já na to “však to já taky” :DDD

Já vím že vám to absolutně vtipné nepřijde, ale já mám “sviják” (jak by řekla Kačenka) ještě teď!

Atw nějak jsem se nedostala k pointě. Dělání Köttbullar. Asi se to dalo jíst, nikdo si zatím nestěžoval. Abych zítra nenašla lísteček se vzkazem “Ella se z toho včera poblila”:)

Dnes jsem s Lidkou a Jutou zase měla další flákací den ve Stockholmu. Zašly jsme do kavárny v Gamla Stan (Starém městě), procházely se a neustále opakovaly “už aby jsme dostaly kapesný”.

Zrovna jsem byla uprostřed zajímavé konverzace o expanzi Tokio Hotel do Švédska, a najednou mi zvoní telefon. Kačenka. Myslela jsem, že mě jen prozvání, ale telefon nepřestával zvonit a tak jsem to po chvilce zvedla.

Ä: “Kačenkóóó, já jsem přece ve Švédsku, nevolej mi, bude tě to stát hrozný prachy…”
K: “Jestli seš doma, okamžitě se podívej na náš blog.”
Ä: “Ne, jsem ve Stockholmu, já…”
K: “Beatsteaks hrajou 20. února ve Stockholmu!!! A 2 dny nato v Malmö!”
Ä: ~lapá po dechu~ “Cožeeee??? Ty vole!” (švédsky bych správně měla udělat OJOJOJ:)
K: “Jedeeem!”
Ä: “Thomas nelhal! Ty jo to už jsou Vánoce nebo co? Já se asi zblázním!”

Pak jsem poskakovala mezi turisty, zpívala si BS písničky a všichni včetně Juty a Lidušky ze mě nestíhali.

Teď mě omluvte, jdu se oddávat B-Seite a podobným libůstkám.

Fotky z dneška najdete v galerii.

Ella pořád kašle, ale teplotu už nemá. Držte mi palce, ať mi ji proboha nenechají zase na krku.

I’m gonna set the world on fire to kill the silence in my head.

Dobrý večer vespolek, právě jsem dorazila domů ze svého prvního dne volna tady ve Sverige. Vzhledem k tomu, že jsem se ve čtvrtek stihla seznámit s Finkami Saarou a Lindou a přes ně pak s Češkou Lidkou, která bydlí asi 10 minut pěšky od mého domu (ježiš to zní blbě… no prostě “od toho domu kde bydlím já”), jsme měly na dnešek společné plány. Prohlédnout si Royal Palace neboli Královský palác neboli Kungliga Slottet neboli Die Königlichen Schlösser (abych nemachrovala… opsáno z průvodce), pak nakoupit drinky a přesunout se k Saaře “domů”, jelikož její rodina je přes víkend v Dánsku, a udělat lehkou afterparty spojenou s pojídáním tortill a tacos.
Na metro k Mörby centru jsem poprvé nemusela jít sama, dala jsem si sraz s Lidkou a šly jsme spolu. K mojí velké úlevě vypadá naprosto v pohodě a navíc je taky z Moravy, takže mi nebude předhazovat, že OL je vidlákov, yay.  Jely jsme až do Gamla Stan, Starého města, kde jsem se posléze u Královského paláce setkaly s Lindou, Jutou a Saarou. Nejdřív jsme očumovaly střídání stráží (mám pár výživných videí, mám je dát na youtube? Chcete vidět výměnu stráží s výživnými komentáří typu “já mu nerozumím” -”ale to je anglicky!” -”aha”, případně “k tomu si seženu sountrack a dám si ho jako budíček na mobil” nebo “dokážeš si představit dělat takovou šaškárnu každej den?” -”však oni to mají dobře zaplacený…”?) a pak jsme se slzou v oku daly 130 SEK za vstupenku na všechny otevřené “atrakce” Královského Paláce. Atw, hodila jsem si dobrý trapas, švédští strážci nejsou chudáci jako ti na Pražském hradě, můžou se hýbat jak chtějí, dokonce mluvit myslím i můžou, mno a kolem boudy mají nakreslený půlkruh, za který se nesmí… no a my jsme šly a jak jsme pospíchaly, tak jsem si nevišmla, že si to suverénně šinu skrz ten půkruh, do té doby než mi ten strážce s nataženou paží řekl, že tudy se jako nesmí:)
Prohlídka… mno, nevím jestli jsem se už někdy zmínila, ale hrady, zámky a podobné budovy mi naprosto splývají a je jedno, jestli jsem na Bouzově nebo v Buckinghamu nebo ve stockholmském sídle králů, většinou se nudím. Splývá mi to. Ale jo, bavilo mě to, je to povinnost, prohlídnout si to tam, když už jsem ve Stockholmu. Ale stačilo mi to jednou. Once. Fotky nejsou, nemohlo se tam samozřejmě fotit, protože švédská královská rodina je chudá a musí si vydělávat prodejem pohledů a merchandisingu.
Po prohlídce jsme se rozdělily - já a Lidka jsme šly uskutečnit moji misi “chci lístky na The Hives a je mi jedno, že do výplaty budu o chlebu a o vodě”, Linda se Saarou šly nakoupit alkohol, než jim zavřou (je přece sobota) a Juta se šla domů přemalovat. po menším hledání jsem ty lístky opravdu sehnala, yay! Radost. Pelle, jdu si pro tebe.
Ještě malá poznámka na okraj, než to zapomenu zmínit. Následující statistika je moje osobní, tudíž subjektivní, ale ostatní to tady vidí podobně:) V Čechách se otočím tak za jedním klukem z 15. V Německu za jedním z 10. V USA za jedním z 8. Ve Švédsku JSOU KUNDY téměř VŠICHNI! Dobře oblečení (H&M to jistí:), sympatičtí, starající se o sebe…

Díky Johanovi (host-dad) jsem se dozvěděla, že je dnes na stockholmském stadionu akce jménem Winter jam, celý den tam probíhají exhibice freeride SNB a lyžování. Mimoto tam 5:30 pm měli vystoupit Backyard Babies, to všechno zadarmo! Takže jsem Lidku přinutila, aby šla se mnou… skvěle jsme se pobavily, i když frontman BB vypadá jako frontman té hrůzné agro-rockové formace jménem Kabát.

Pak jsme se přesunuly k Saaře domů. Bydlí v Djursholmu [Jušolmu], čili v “Djursholm Hills”, jak tomu říkám já. Přesně v jednom z těch směšně velkých baráků, ve kterých musí být v zimě hrozně chladno, když i teď v listopadu jsem tam mrzla. Sešly jsme se tam opět všechny - Finky Linda, Saara a Juta + já s Lidkou. Tak jsme se nacpaly, některé lehce přiopily a dělaly jsme masakry… slyšeli jste už někdy finskej jazykolam? Třistatřicettřistříkaček se může jít vycpat.

Aaaa prostě bylo to fajn. Fotky jsou v galerii.

Jo a objevila jsem nejlepší věc - “borůvkovou polívku”, což je hustej borůvkovej džus, navíc dost levnej - litr za cca 10 SEK. A mají různé příchutě….. yummy.

Zítra ještě nevím, co budu dělat, asi budeme s Lidkou sockovat někde v city. Dám vědět;)

Slovní úloha pro dnešní den: Měsíční kapesné průměrné švédské aupair je 3500 SEK. Měsíční lístek na hromadnou dopravu ve Sthlmu stojí 640 SEK, což je docela dost. Velké části aupairek jejich rodiny tyto měsíční lístky platí. Jim to díru do rozpočtu neudělá, že? Jak má aupairka slušně a nevtíravě nadhodit, jestli by nebylo vhodné jí taky ty lístky kupovat/proplácet?
Host-dad jí o víkendu půjčuje lístek svůj, ale aupairka bude potřebovat metrem/busem jezdit i v pracovní dny - kupříkladu do školy, na kurzy švédštiny. Normálně jedna cesta stojí asi 20 SEK, a tak se ta měsíční opravdu vyplatí… poraďte:(

Tak, limit je zase v říši snů a proto odteď většinu fotek budu dávat na limbomessiah.rajce.net. Jak důmyslné.
A začneme zvesela. Nově tam najdete fotoromán o tom, jak jsem dětem vařila jedno z jejich nejoblíbenějších jídel - blodpudding čili blood pudding. Už když ho před týdnem Marie (host mom) dávala do ledničky, obracel se mi žaludek. Celý týden jsem se vaření tohoto hnusu úspěšně vyhýbala, až do dneška. Byla jsem ráno vzbuzena s tím, že Ella je nemocná a zůstane se mnou doma, a že jí slíbili, že na oběd a večeři bude blodpudding. O-ou… uvědomila jsem si, že z toho se nevykecám. Na internetu jsem musela trochu googlit, abych se dozvěděla, jak ten sranec vůbec správně připravit a servírovat. U toho mi nejvíc pomohla tato stránka, jejíž autor to evidentně vidí podobně jako já:) Teď jsem si vzpomněla, že tu stránku ještě musím blíž prostudovat, vypadá zajímavě.
Takže jsem zůstala s Ellou sama doma. Asi si dokážete předtstavit, že není žádný med zůstat celý den se čtyřletou holčičkou na krku, přičemž to není jen tak obyčejná holčička, nýbrž maniodepresivní hysterka mluvící na vás neustále švédsky předpokládajíc, že jí rozumíte. Tak co s ní chcete dělat? Když ji omrzí televize a nehty už má od vás nalakované nadvakrát, když jsou všichni plyšáci učesaní a plastelínu má i za ušima, omalovánky jsou omalované a ona se hystericky rozječí, že chce mluvit s maminkou (která má celý den velice důležitý meeting, kde předvádí nějakou prezentaci, která do rodinného rozpočtu posléze přihrne spoustu SEK)… nezbývá než jí vrazit do ruky zmrzlinu a nevšímat si jí (ono ji to přejde, musí se někdy unavit). nejlepší je když uprostřed záchvatu pláče zavolá tatínek, aby se ujistil, že je všechno okay a ona mu ublíženým hláskem mezi vzlyky hlásí, že chce mkuvit s maminkou… ale tatínek je naštěstí rozumný a ví, že hodná aupair (já, kdyby jste nevěděli) by Elle nikdy neublížila a že tohle chování je u jeho dcery běžné.

A dostávám se k bloodpuddingu. Po získání informací z internetu jsem se přesunula k samotné akci. Více ve fotogalerii. Po rozřezání obalu na mě vybafl půlkruh hnusu (je v tom prasečí krev! proboha!) s konzistencí plastelíny. Už jste někdy zkoušeli krájet plastelínu nožem? Ne? Lepí to, přátelé, lepí. Potřebovala jsem dva nože. Jedním jsem krájela a druhým jsem elegantně odlepovala ten plátek z nože číslo 1. Pak jsem začala smažit. Ono to…. zčernalo, a to jakože fest do černa. Fuj. Aby jste rozuměli, Ella vyžaduje, abych jedla s ní, tak jsem si musela malý kousek taky dát na talíř, zalít ho lingonberry jamem (něco jako švédské brusinky) a pozřít. Smrdí to jako perník, a když na chvilku přestanete myslet na to, z čeho se to skládá (je v tom pras…. však vy už víte), dá se to. Ale rozhodně mi to jednou snačilo, z hlediska “všechno se má jednou vyzkoušet”. Ale fakt jen jednou. Once.

Jinak - včera jsem se zúčastnila setkání aupair z Danderydu a okolí, kterou pořádá místní kostel (!). Přišla jsem do místnosti, kde se podle všeho každý s každým víceméně znal a navíc 90% přítomných umělo perfektně švédsky. Složení? Švédky, Finky, pár Němek. Jedna Češka. Já. nemám problémy se seznamováním, ale když se kolem vytvoří skupinky podle národnosti, všichni si mluví po svým a vy nějak zůstanete navíc… není to moc dobrá situace. najednou
se ke mně přitočila jedna z Finek, která se svou kamarádkou seděla bokem od ostatních, a zeptala se, jestli chci jít za nimi. jasně že jo… a tak jsem se seznámila s Lindou a Saarou. Dobrá zpráva je, že Saařina nejlepší kámoška je Češka, která shodou okolností aupairčí v ulici,  která je asi 5 minut pěšky od mého domu:) Zatím jsme byly v kontaktu jen přes SMS (mám nové číslo, pro všechny… kdyby jste mi něco chtěli sdělit nebo se jen nudili, moje švédská SIMka je nulanula čtyřicetšest, sedmdesáttři osmdesátpět devadesátšest stodevadesátjedna), zítra se uvidíme naživo, tak doufám, že bue v pohodě. Zítřejší akce je ve znamení prohlídky Královského paláce ve Stockholmu, posléze snad koncert Backyard Babies, pak si Ävchen při troše štěstí sežene lístky na The Hives (3.12. ve Stockholmu) a pak nějaká ta after party u Saary, protože její rodina není doma.
Vypadá to, že se všechno obrací dobrým směrem…. držte mi palce a STAY TUNED!

Dnes jsem s rodinou absolvovala Lichtfest. Spočívalo to v tom, že Ella běhala s kamarády ze školky hodinu potmě po louce s lampionem v ruce a posléze si potají dala pusu se svým pětiletým ctitelem/přítelem Fredrikem. Výživné. Ale rozhodla jsem se, že si nenechám ujít jedinou švédskou tradici.

P.S.
Pro všechny, kteří sem chodí výhradně kvůli Beatsteaks novinkám - od nedávna se o BS vypisuju výhradně na mém a Kačenčiném děťátku. Btw naše vlajka má prý čestné místo ve zkušebně. Swell.

P.P.S. pro Lucku
Ti noví Ärzte… já nevím. Breit a veškeré Rodovy písničky mě vyděsily. Lasse Reden mi utkvěla v hlavě. Taková farinovská skákačka. A při textu Deine Freundin mě napadlo jedno jméno - Sarah Kuttner:)

P.P.P.S.
Já jsem úplně mimo, uchází mi tak zásadní věci, jako sex ve vile vyvolených. Jsou toho plné české portály, tak to musí být zásadní, ne?

Nebudu se rozepisovat o tom, jak jsem včera málem neodletěla, jelikož mi při check-inu bylo oznámeno, že mám povoleny ne 2 zavazadla á 23 kg (jako obvykle), nýbrž jen jedno zavazadlo vážící 23 kg —-> 10 kg nadváhy, 4500 CZK. Musela jsem zavolat tetě a domluvit se s ní, aby mi ty peníze co nejrychleji dovezla na letiště, protože díky nastaveným limitům mi bankomat na letišti dal akorát tak hovno, ne peníze.

To byl docela negativní start mého nového dobrodružství, ale snad to mělo předznamenat to, že odteď už všechno bude okay…

Před přistáním na mezinárodním letišti Arlanda ve Stockholmu jsme letěli docela nízko, a já jsem tam měla možnost prohlédnout si všechny ty malé ostrůvky pěkně shora…. moc hezké. Pak jsme letěli ještě níž a to byly pořád lesy, lesy, louky, pole, sem tam nějaký (červený) domeček… znervózňovalo mě, že jsem zatím neviděla náznak nějaké (městské) civilizace, a tak jsem si pořád říkala “leť dál, leť dál, ještě nepřistávej!”. Ale vážně - přistáli jsme někde v lese:D Veškeré nápisy ale dokazovaly, že jsem tam správně.
Rodinka si pro mě přijela kompletní, už od první chvilky mi přišli strašně sympatičtí (holčička Ella měla punčocháče Hello Kitty:) a vypadalo to, že já se jim taky zamlouvám. Cestou (z Arlanda Airport je to do Stockholmu asi půl hodiny cesty autem) jsme si povídali, doma jsem jim předala importované dárky (u dětí měly dovezené sladkosti úspěch, na Pelíšky se podíváme dneska a slivovici jsme otevřeli posléze po večeři:)). Na slavnostní večeři bylo něco, co bych podezírala na losí stejk, ale neptala jsem se - a bylo to dobrý.
Můj pokojík je útulný, je v basementu, takže bokem od všech, mám vlastní koupelnu a záchod, rychlou přípojku k internetu a vyhřívanou podlahu - co víc si přát.

Když mi host-papi Johan ukazoval fotky na počítači, zastavil se Oskar, můj devatenáctiletý bratr (ano, vypadá ještě lépe než na fotkách, i když je menší než já). Pracuje jako profík v obchodě s rybářskými potřebami a kromě toho taky dělá barmana v klubu O-Baren - ano, tam kde hráli Beatsteaks). Zatím jsme spolu nemluvili, jen jsme si potřásli rukou a představili se. Nebydlí tady, bydlí v bytě v centru Stockholmu. Jakmile se rodina dozvěděla, že mi je 20 (žili v mylné představě, že mi je 24, byli tak zblblí z procházení profilů na té stránce, kde jsme se našli, že si ke mně nějak přifixovali jiný věk), nadšeně mi nabídli, že mě Oskar seznámí se svými kamarády a budu tady hned od začátku mít švédské známé. Yay! Jawohl…

Jinak papi - Johan mě hned od začátku trápí švédštinou, mluví na mě švédsky a snaží, abych pochopila, o čem je řeč - většinou teda nevím, ale aspoň hádám:) Děti se mnou včera hrály hru, kdy mi nosili ukázat různé ovoce a předměty a nechali mě hádat, co je co (švédsky). Se mnou se ještě pobaví… William (8 let) umí trochu anglicky, Ella (4 roky) samozřejmě ne, takže se těším, až se trochu naučím, abych s nimi mohla komunikovat.

Dnes jsme se byli projít po Danderydu, abych měla trochu představu, co kde najdu.
- “Znáš Magnuse Carlssona?”
“Ne.”
- “To je největší švédská popstar, bydlí tady v tom domě. Roxette bydleli tady na druhé straně toho jezera a vidíš tamten zámek? To je letní sídlo královské rodiny.”

Takže bydlím v takových stockholmských Beverly Hills. Je to tady hrozně hezké, je tu čistý vzduch a vypadá (a prý je) to tady hodně bezpečné. Dnes ještě vezmeme auto a půjdeme se podívat do Stockholmu - už se těším. Vezmu si foťák, tak potom na limbomessiah.rajče.net snad dám nějaké fotky.

“Není tady moc obchodů, ale podle mě je tu všechno, co potřebuješ - obchody a jídlem, elektronikou, pošta a H&M.”

Takže so far, so good…

Prátelé a kamarádi, těsně před odletem do studených krajin zažívám věci nevídané a navštěvuji místa nepoznaná. Ale nepředbíhejme. Včera jsem přijala Katčino pozvání (čti: vetřela jsem se) a byla se podívat na semináři chrochtšiny (=nizozemština, holandština, říkejte si tomu jak chcete). Vyučující je dobrý týpek, nebo aspoň tak působil. Hned ze začátku mi udělal ostudu před celou třídou, když ze mě udělal “Tante Emily” a polemizoval o tom, co tam dělám. Když ale zjistil pravý důvod mé návštěvy a uklidnil se, že nejsem kontrola, potřásl mi rukou a pokračoval v hodině. Hráli nějakou hru. Milan, tak se ten týpek jmenoval, vždycky řekl nějaké slovo a studenti to slovo měli ukázat, předvést nebo nakreslit na tabuli. Kačenka se bála, co na ni vymyslí, jelikož na onom semináři už asi týden nebyla (Beatsteaks…) a když na ni přišla řada, zadanému slovu opravdu neporozuměla a tak se snažila si na poslední chvilku zachránit reputaci. Po cestě k tabuli se rychle zeptala spolužáka, co to slovo znamená, a po jeho odpovědi zrudla, došla k tabuli a oznámila Milanovi, že to neukáže a jestli by nemohla dostat jiné slovo… on jí doporučil, aby mu to ukázala na něm, načež zrudla ještě víc a řekla, že to prostě nejde. Zkrátím to, slovo znamenalo “pusa” a spolužák jí poradil “prdel”:DDD
Ale musím říct, že mě ta hodina dost bavila - holandština je hodně jako berlínská němčina, takže jsem víceméně rozuměla, o čem je řeč. Dokonce jsem Kačence radila, že?:) Dozvěděla jsem se spoustu zásadních a užitečných slovíček, třeba “anýzová semínka” - ale nepamatuju si, jak se to píše.
Jo a taky jsme měly menší záchvat smíchu poté, co jsme začaly převádět Beatsteaks-related názvy do holandské výslovnosti. Thomas Chhhötz je nejvíc!

Včerejškem taky skončilo mé působení na čerpací stanici. Právě včas, už mi to začínalo lézt krkem. Kolegyně mi věnovaly bonboniéru a vypadalo to, že jim budu vážně chybět. Ach.

Dnes jsem byla normálně v Bohuňovicích, nekecám! V hanácké metropoli, ve které residuje jeden nejmenovaný mesiáš olomouckých autoškol. Psycho.

Zítra jdu zařídit snubní prstýnky (pro mě! pro nás! a bude na nich hello kitty! yay!), naočkovat fretku, potvrdit plnou moc, pořešit Komerční banku, pojišťovnu, vyměnit peníze a po tom všem si ještě dám s Kačenkou fenomenální BS party u nás doma. Ha…

Mám strach poslechnout si novou desku od Ärzte. Po singlu Junge mám vážně strach… nechci přijít o veškeré iluze a ideály. Na této kapele jsem vyrůstala z malé Ävchen ve velkou Ävchen.

P.S.
Ale kecala bych, kdybych řekla, že z toho všeho nezačínám mít bobky.

P.P.S.
Víte co je to vrouw? Žena. Holandsky. A kupodivu se to nečte jako vrouw, nýbrž jako Frau.