choose life.

…pro nekonfliktní soužití do doby, než odletím za velkou kaluž:

1. Ne, deodorant/antiperspirant není pro buzeranty, jde o naprosto běžnou hygienickou potřebu, v civilizovaném světě řekla bych až nezbytnou

2. Pokud si nechcete holit chlupy v podpaždí (apeluji hlavně na dámy), fajn, je to vaše věc. Dokud mi ovšem ty nechutný zpocený křoviny nestrkáte v autobuse pod nos! 

3. Á propos autobusy - já vím, že je jaro, všechno kvete a všichni jsou zamilovaní. Fajn. Ale opravdu je nutné v přecpaném autobuse napůl ležet na nebohé sedící Ävchen a přitom stíhat olizovat a jinak uspokojovat svého přítele/přítelkyni &  celou dobu vydávat nechutné (jakože… fakt nechutné, to by jste museli slyšet) zvuky, asi jako když retardované dítě cucá bonbón?

4. Apel na třináctileté “oh so emo” slečny - neptejte se mě pořád jestli jsem emo Za poslední týden se mi to stalo dvakrát Ale bavím se dobře!

5. Víte, co je ještě horší než slečny snaživé studentky, co se křečovitě snaží napodobovat “správnou” německou výslovnost (nebo v horším případě různé specifické akcenty a slangy, včetně pro mě posvátného berlínského dialektu), což samozřejmě zní hrozně trapně? Mám na mysli takové to vytahování “ich” do šílených dimenzí, mrzačení německého “r” a podivné šišlání Tak víte,co je ještě horší? Přejděte prosím na bod 6….

6. Ještě horší než slečny snaživé germanistky jsou slečny snaživé “anglistky” (existuje vůbec to slovo?), které většinou půl roku utíraly zadky dětem někde v Anglii, jakž takž se naučily anglicky a teď je jejich posláním mluvit ve škole s přehnaným britským přízvukem (který je většinou sám o sobě s prominutím k posrání) a tvářit se přitom patřičně povýšeně. Ale to ještě není to nejhorší - pokračujte prosím na bod 7…

7. Ještě horší než výše popsané slečny “British Standard” jsou tzv. upgradeované slečny British Standard (verze 2.0 beta). To jsou ty, co mluví s přehnaným komickým britským přízvukem, a když někdo něco řekne s americkým akcentem (=normálním, přirozeným a sluchumalebným), nedejbože použije amerikanismus (trolley X cart, man X guy, nappy X diaper …), vytočí oči v sloup a pohrdlivě si odfrknou.

8. Centrum OL je už asi čtvrt roku uzavřené a průchozí pouze úzkými uzavřenými koridory. Lidi by se měli naučit chodit. Tak třeba nezastavovat se uprostřed cesty na pokec se známými. Všeobecně platí pravidlo pravé ruky a při odbočování doleva dávání přednosti protijdoucím a jdoucím zprava. Jo, a já mám majáček.

9. Když své děti neumíte ohlídat, nepořizujte si je. Myslete si o mně co chcete, ale vážně mi nepřijde roztomilé, když se mi nějaký harant sápe svýma ulepenýma usoplenýma pazourkama po oblečení (nejlépe sukni), tašce, čemkoliv, a jeho rodič stojí hned vedle, vidí to a nic neudělá.

10. My ferret can kick your chihuahua’s ass! 

Asi stárnu… zní to jako článek od nějakého zapšklého nevrlého důchodce:D 

Nebojím se pekla, přežila jsem koncert Tokio Hotel. A někdy na podzim tři odpolední směny v Makru. A hlavně - přežila jsem skoro celý uplynulý týden v Račím údolí.

Nevím jestli jsem se o tom zmiňovala, šlo o povinný literární kurz prváku germanistů z UPOLu, kde nás měli naučit rozebírat epické a lyrické texty.

Kde začít? Čím víc se blížil den D (deportace), tím víc jsem si uvědomovala, že se mi tam vůbec nechce, věci jsem balila (klasicky) hodinu před odjezdem. Jako největší chyba se později ukázalo neprozíravé zanechání laptopu doma.

Zkrátím to - vlastně jsem ani pořádně nevěděla, kam že to jedeme a kde to Račí údolí vůbec je, a když jsem se po pár hodinách jízdy busem probrala a zaregistrovala cedule s nápisy jako “Polsko - 3 km”, dostala jsem docela strach. To jsem ještě nevěděla, že na místě budu chytat pouze signál polských operátorů a když se hodně zadaří, tak sem tam i domácího Vodafonu:/

Dovezli nás fakt na konec světa. V okruhu 5 km žádná civilizace, jen les, chata, 3 koně a potok. Oh. S mojí fellow kámoškou Luckou (aus der Slowakei; jedna z mála normálních lidí z germanistiky) jsme si zabraly “luxusní” pokoj jen pro sebe (dalo se tam bydlet, poté co jsme si nakradly čisté nové vonící povlečení a polštáře a vybily jsme pavouky), jehož jediná chyba byl specifický smrad bůhví čeho Za zmínku ještě stojí veselá story o tom, co udělá blondýna Lulu, když se jí pokazí fén a spáleně smrdí - zapne ho znovu a dá tam vyšší rychlost, a když začne hořet, tak řekne že tam “koliesko vrkocalo” a chudák Ävchen musí riskovat svůj život, aby tu hořící věc vypojila ze zásuvky (kterou má přímo nad hlavou u svojí postele). Rofl.

Průběh kurzu bych nějak radši ani neřešila… 6 hodin denně přednášky a semináře, to myslím mluví za vše. A zbytek času chlastání na účet naší katedry (profesoři, doktorandi a vůbec všichni tihle “vědci” byli každý večer tak nehorázně vykalení, že se váleli po zemi smíchy i při recitaci tragických básniček). Jo a “kolektivní soutěže” typu “Germanistický sedmiboj” se skládaly z disciplín typu hod knížkou do koše, kdo dřív exne půllitr piva etc.

Marast. Fotky budou, časem, až se mi bude chtít.

Nějak nevím co k tomu dodávat… snad jen, že se půjdu někam zahrabat a začít vymýšlet 5-tistránkovou interpretaci této zajisté geniální básničky, které ani pořádně nerozumím. To zase dopadne.

Hugo von Hofmaunnsthal

Ganz vergessener Völker Müdigkeiten

Manche freilich müssen unten sterben
wo die schweren Ruder der Schiffe streifen,
andre wohnen bei dem Steuer droben,
kennen Vogelflug und die Länder der Sterne.

Manche liegen immer mit schweren Gliedern
bei den Wurzeln des verworrenen Lebens,
anderen sind die Stühle gerichtet
bei den Sibyllen, den Königinnen,
und da sitzen sie wie zu Hause,
leichten Hauptes und leichter Hände.

Doch ein Schatten fällt von jenen Leben
in die anderen Leben hinüber,
und die leichten sind an die schweren
wie an Luft und Erde gebunden:

Ganz vergessener Völker Müdigkeiten
kann ich nicht abtun von meinen Lidern,
noch weghalten von der erschrockenen Seele
stummes Niederfallen ferner Sterne.

Viele Geschicke weben neben dem meinen,
durcheinander spielt sie all das Dasein,
und mein Teil ist mehr als dieses Lebens
schlanke Flamme oder schmale Leier.

Btw jestli někdo sledujete LOST… pobíráte ten poslední díl? Já ne. Jaktože je Mikhail zase naživu? A kdo je ta ženská z vrtulníku? Víte, že poté, co jí vytáhli ten klacek z plic, neříkala “děkuji”, ale “nejsem sama” (Mikhail to blbě přeložil)? To jsou věci…

Ještě se musím podělit o malé radosti mého všedního dne - po návratu z Račího údolí mě doma čekalo nové číslo Unclesally°s (speciál o Beatsteaks) - vyšlo s 5ti různými obálkami, na každé byl jiný člen BS… a oni mi ty obálky poslali všechny, ach. Moji Němci mi rozumějí. Radost. Teď si ještě uvědomuju, že kámoška z DE je právě teď na jejich koncertě. Doufám že si to pekelně užije a v duchu jí hrozně děkuju, protože mi sehnala limitovanou edici jejich nového CD .limbo messiah, už je na cestě.

V pátek jedu do Phy na tu ambasádu, a zařekla jsem se, že se domů nesmím vrátit s dalším párem bot, prostě ne

P.S.

Kdyby jste to ještě náhodou nevěděli, tak:

Protože jsem už nemohla dál snášet pomyšlení, že jediná česká stránka o nejgeniálnější kapele jménem Beatsteaks vypadá takto, připravila jsem se o jeden den, který jsem měla věnovat studiu, a dala dohromady:

www.beatsteaks.xf.cz

Já vím, nic moc, ale aspoň to není fialový, nevkusný a ohavný. A vůbec. Takže teď už se o Beatsteaks nebudu (moc) zmiňovat tady a svoji nekonečnou lásku a obdiv budu vylévat do jiného HTML kódu.

Včera jsem zažila šok, když jsem na Óčku v hitparádě v rekapitulaci náhodou zahlídla, že je tam Jane Became Insane mezi novinkami. Takže prosím prosím, vote vote vote v zájmu mojí bezpečnosti. Pokud se probojují do hitparády, byť třeba na poslední místo, možná trochu (ale fakt jen trochu) přehodnotím svůj názor na český hudební vkus a na ČR obecně. A pak se slavnostně nehorázně opiju na počest Beatsteaks.

Ach.

To jedno kliknutí denně nikoho nezabije

P.S.

4.5. jedu pokecat do Phy na americkou ambasádu za konzulama… “long time no see, eh?”. To zase bude.

Tak jsem to přežila

Myslím, že stojí za to se o celé té akci podrobněji rozepsat (už jen proto, že mi tento blog mimo jiné slouží také jako jakási forma deníku), takže:

Do Severomoravského kraje, míst pro mě dusud neznámých a neprozkoumaných, jsem dorazila už v pátek s Eviškem, kterému tímto ještě jednou a naprosto veřejně děkuji za poskytnutý azyl a všeobecnou pomoc. Btw: její pejsci mě nesežrali, ačkoliv ze mě určitě museli cítit tu chlupatou kousavou a teď už i vykastrovanou potvoru, která bydlí u mě v pokoji v kleci.

Mno zkrátím to: k ostravské ČEZ aréně mě Eviškova mami jejich rodinným tankem přivezla cca 5:30 pm. Při hledání vchodu jsem se jako obvykle řídila heslem “kde bude nejvíc lidí, tam se leze dovnitř”. Obešla jsem arénu a narazila na asi 300 metrovou řadu čekajících dětiček a jejich rodičů s patřičně útrpnými výrazy. Docela mě zarazilo, že funkční byl pouze jeden vstupní terminál, což značně zpomalilo vstupní kontroly a způsobilo tak, že se řada čekajících posunovala rychlostí cca 5m/min. S postupujícím časem stoupalo v davu zoufalství, i na slzičky myslím došlo (“mami ten koncert začíná v 6:00 a je 5:50, to nestihneme”), ale já jako protřelá znalkyně manýrů a zvyků hudebních hvězdiček jsem zůstávala v klidu, protože mi bylo jasné, že dřív jak v 7 zbožňované modly na pódiu asi neuvidíme:)

Dovnitř jsem se dostala něco málo po šesté, a i tak jsem si bez problémů mohla stoupnout na celkem luxusní místo - u pódia byl vymezený prostor pro “kotel”, který byl jako vždy oddělen zátarasy, aby se tam už zezadu nikdo nedostal, a já jsem stála hned za těmi zátarasy, na Tomově straně :p Říkala jsem si “no jo, teď je to v klidu, ale až koncert začne, tak ti co teď sedí na tribunách slezou dolů a namačkají se na mě a já strávím zbytek koncertu se zábradlím v žebrech” - ale nic takového se kupodivu nestalo, celou dobu jsem měla dost místa, vzduchu (na koncerty kinderkapel budu chodit asi častěji, není tam nahuleno:) a kolem sebe relativně normální holky. Jo, tohle mě dostalo: vedle mě stála nějaká slečna, říkala jsem si, že by jí mohlo být tak 18, sem tam k ní z tribuny sešel nějakej kluk, donesl jí pití nebo tak, a pak se tam zase vrátil - myslela jsem si, že to bude její přítel. Pak jsem se s ní dala do řeči a vyšlo najevo, že jí je 14 a ten týpek je její papa… Jinak - když jsem řekla, že je mi 20, nikdo ze mě nechápal a já doteď nevím, jak to jejich “ty vole jí je 20″ mám brát:D

Jak jsem předpokládala - kolem sedmé se plechy, bránící výhledu na pódium, zvedly a polobozi jménem Tokio Hotel se objevili na scéně. Slyšeli jste někdy startovat tryskáč? Myslím, že decibelová hodnota v aréně s tím byla v té chvíli srovnatelná.

Quelle: www.tokio-hotel-de.blog.cz

K samotnému koncertu - musím přiznat, že jsem se fakt pobavila. Šla jsem tam s tím, že uvidím namyšlenou kapelku německých idolů, na kterých bude vidět, že jejich primárním cílem je “odehrát to tady a vypadnout”, ale koncert mě příjemně překvapil - byli sehraní, jsou to na svůj věk dobří muzikanti, a Billův zpěv zní po mutaci líp než předtím, už to není jako “Dádiny zpívánky”:))

Tak jsem se vrátila do puberty, splynula s davem, zaskákala si, zapařila, jako jedna z mála jsem znala texty:), a taky jsem pro okolí zafungovala jako tlumočnice toho, co jim chtěl “Billísek” mezi písničkama sdělit (pokud jsem ho teda přes ten jekot slyšela). Jo a taky jsem tak půlku haly naučila nové užitečné slovo - “Zugabe”, haha.

Při “unplugged přídavku” (ty uvozovky tam jsou proto, že bych dala krk na to, že Tomova kytara zas tak úplně unplugged a live nebyla) jsem jedné holce (kterou jsem předtím udržovala při vědomí, protože vypadala na zhroucení:) pomohla dostat se skoro až k molu, na kterém hráli, a taky jsem jí pomohla hodit plyšáka na pódium, za což mi byla hodně vděčná:D

A pak…

Víte co to drží ladná ručka má? Fragment Billískova vlhkého zpoceného ručníku, který neprozíravě hodil mezi psychicky narušený dav:P

Rozřezával nám ho klíčema nějaký chlápek s cca 3mi piercingy v obličeji, který říkal, že je vysokoškolský profesor češtiny

Neptejte se:DDD

Shrnutí: užila jsem si to. Ale já si dokážu užít všechno, stačí brát to s nadhledem a zapomenout na nějaké hodnocení, úroveň a škatulky;)

Ještě sem chci unbedingt hodit jednu fotku, není sice z ostravského koncertu, ale hrozně se mi líbí:

Další koncert na řadě? Alexandrovci 5.5. v Ostravě!! To bude kalinka, viď Evi?

A teď zpátky do reality - nemáte někdo nějaké shrnutí děje příběhu “Michael Kohlhaas”? Po deseti stránkách jsem to vzdala - nebaví mě neustále hledat ve slovníku 10 různých výrazů pro v praxi strašně užitečná slova jako kůň, fořt, vévoda, šlechtic etc. Ach jo.

Arbeitet ihr konkret für den Erfolg im Ausland?
Wir arbeiten schon daran. Wir spielen unsere Konzerte und Festivals in Deutschland. Die ganz grossen Sachen, womit man auch Geld verdient. Und dann gehts auch gleich, im Herbst wahrscheinlich, auf eine mehrwöchige Europatournee, wo wir wieder viel Geld verballern. Wenn irgendwo in Europa oder auf der Welt unsere Platte veröffentlicht wird, dann spielen wir dort auch. Das kostet uns halt ein Schweinegeld, weil wir dort zwar keine hohe Gage kriegen, aber uns die Sache enorm wichtig ist.

25.3.2007

http://www.students.ch/events/page_news_article.php?id=3872

Amen to that.

Teď můžu jít klidně spát. Herrlich.

Ještě menší report z dnešního dne: velice zdařilá Spontanaktion s dvojčátkem, při které jsem zničila výtah na jedněch nejmenovaných kolejích a následně zjistila, že autobusy jsou mnohonásobně lepší než vlaky.

Jo a taky, jak už jsem psala v komentech, zamilovala jsem se do Limbo Messiah, beznadějně.

Budu objednávat tu limitovku (CD+DVD) asi z amazonu.de, celá sranda včetně poštovného a MwSt. přijde na 23 Ojro - kdyby jste se někdo chtěl přidat, dejte vědět.

Zvláštní je, že co jsem tak četla ohlasy na fórech a recenze na netu - všichni to s tím albem vidí tak nějak stejně: 1. poslech = ok, 2. poslech= nějaké písničky ujdou, 3. poslech= víc písniček ujde etc. etc… taky se všichni ale shodli, že Smacksmash a jiné masterpiecy zůstávají nepřekonány. Troška bulváru -> písnička She Was Great je o rozchodu Arnima se Sofií:/ Škoda, slušelo jim to spolu (jen poznámka na okraj, i když to nikoho asi zajímat nebude, i když třeba někoho by mohlo:D — Sofia je mladá berlínská filmařka, která jim sestavila DVD B-Seite, v klipu “Hello, Joe” je druhá v řadě u zmrzlinového stánku a mimoto posledních x let chodila s Arnimem).

A Tokio Hotel se blíží… to bude peklo. Po tom, co jsem četla o pražském koncertě, se začínám bát víc a víc. Panebože, do čeho jsem se to zase uvrtala?:)

Původně jsem hodlala celý tento zápisek věnovat tomu, jak jsem se haluzově dostala k volnému lístku na Tokio Hotel a v sobotu tedy jedu na sociologický průzkum do Ostravy. Takže nakonec fakt uvidím Billíska lajv:))

Ale pak jsem si přečetla Lucčin komentář, který mi srazil náladu pod bod mrazu a prostě celkově almost made me cry. Samozřejmě nic proti Lucce, náladu mi zkazil jen ten obsah:)

Beatsteaks na RFP! Scheisse!!!

Chápete? Asi ne. Prostě - já v půlce června odlétám do USA a vracím se 10. září Ten fest je na začátku července. FUCK!

A to ještě neznáte okolnosti… celý minulý týden učurávám blahem z toho, jaká je to úžasná kapela, sjíždím DVD B-Seite pořád dokola, iPod taky nezná jiný alba než Launched, 48/49, Smacksmash a Living Targets, a… taky jsem vzpomínala na to, jak tady hráli před pár lety na RFP naposledy. Zima, půl metru bahna před pódiem, před nima hráli Die Toten Hosen a já jsem byla neskutečně šťastná (kdyby tam hráli DÄ… panebože, to bych snad ani nedala)… a vážně jsem přemýšlela o tom, jestli tady budou hrát i letos, a doufala jsem, že ne.

Luci, i kdybys pod tím pódiem měla být jediná - UŽIJ SI TO I ZA MĚ!!

Já budu doufat, že budou přidané další koncerty někdy na září a dál, a zajedu si na koncert za západními sousedy. Co mi taky zbývá, že jo. Co jsem se tak dívala na jejich současnou tour, buď vůbec nevím kde ty řiťky jsou, nebo jsou ausverkauft nebo daleko. Hm.