choose life.

Tak.

Žiju…

Minulý týden začala škola,  jak už víte… jako jediné pozitivum beru to, že DE budu mít pouze 4x týdně (přednášky morfologie a syntaxe + semináře toho samého). Ach.

Zítra mám 3 hodiny jízd v kuse, pokud by jste se někdo chystal do našeho velkoměsta (9:30 - 12:30).

Jsem strašně hodná a milá na cizí lidi. Obzvláště na cizí cizí lidi (cizince). Nedávno (a teď netuším, jestli se neopakuju) jsem v květinářství stála za nějakým chlápkem, co se lámanou češtinou snažil vysvětlit prodavačce, jakou kytku chce koupit — mile jsem se ho zeptala jestli nechce pomoct, a zafungovala jsem jako tlumočnice, přičemž jsem si s dotyčným dobře pokecala (byl hrozně sympatickej, milej, a a a…. Američan, kytky kupoval pro svoji českou girlfriend - “she loves flowers, I have to buy them for her all the time”). Ach.

Jo a událost dne — mám nového bankovního poradce, a v delikWentském slangu řečeno — “je to kunda”. Takovej vrrr týpek… při banální proceduře která by normálně netrvala více než 5 minut jsme probrali všechno od školy, přes práci, život, jazyky až po penzijní připojištění:D Když se mě zeptal jestli nechci převést svůj účet na tuto pobočku (zařizovala jsem si ho v jiné) a pasovat ho na svého dvorního bankéééře, neváhala jsem, haha. Vizitka podaná se slovy “je tady na mě číslo, mail a mobil, klidně mi kdykoliv můžete zavolat”. Potřesení rukou (NIKDY si nepotřásám rukou s cizíma lidma, natož s úředníčky v bankách). “Hezký den, slečno.”  Ach. Takhle na skle to vypadá normálně a bez emocí, ale…

Ano, je hezké radovat se z maličkostí.

K narozeninám jsem si pořídila dárek, díky kterému teď budu do léta bez peněz. Whatever. Hlavně že mám radost. Nicméně nechci nic zakřiknout, takže “co to vlastně je” oznámím, až mi ta věc opravdu dorazí z USA domů (s poštou nemám nejlepší zkušenosti).

A jedna estetická vsuvka na konec… odměna za dočtení tohoto mimořádně nudného zápisku:)) 

Bože… popravdě? Mám začít s dobrou zprávou nebo s tou špatnou?

.

.

. 

Žádná dobrá zpráva není.

Je mi strašně, nemůžu nebo spíš nechci nic jíst, jelikož cokoliv sním, hned vyzvracím. Netuším co mi je, ale okay určitě nejsem:( Btw, samozřejmě že zrovna zítra musí doktoři stávkovat, takže když třeba ráno zase budu umírat, nikdo mi nepomůže. Waawaaweewaa.

Možná má moje náhlá zdravotní indispozice něco společného s tím,  že v pondělí začal semestr a já jsem byla nucena jít do školy (abych si zapsala rozvrh - víte, germanistika je jediná katedra, kde se to nedělá přes STAG, nýbrž oldschoolově přes zapisování na papíry metodou kdo dřív přijde, ten dřív mele, aneb “všichni se narvěte k tomu stolečku kde se to zapisuje a pozabíjejte se navzájem při snaze urvat pro sebe vytoužené semináře”).

Podařilo se mi jakž takž zapsat rozvrh tak, jak jsem si to představovala. Pátky mám volné.

A teď ta nejhorší zpráva ze všech. Máme 2 “výlety” na drážďanskou Uni, které se jen tak mimochodem hodnotí 3 kredity. 3 kredity které zoufale potřebuju:/ Jenže. Jeden tento výlet je 23. - 25.2. a druhý až 10. - 13.6. — hádejte kde budu v tom druhém termínu? Někde mezi NYC a Tapawingem. Musela jsem se tedy přihlásit na ten první, z čehož vyplývá:

1. narozeniny strávím velice exciting způsobem://

2. Vídeň…. tím pádem pro mě padá taky.

Sere mě to převelice. Těšila jsem se jak malý dítě. Před pár dny mi Evišek  oznámil, že tam jet nemůže, protože bude tou dobou pryč. Fajn, chtěla jsem stejně jet, se zbytkem;) A teď… SHIT!!!

Je mi to strašně trapný a blbý a všechno tohle dohromady, ale bohužel to neovlivním:(

Yvonnchen, pokud tam nepojedete samy - ty lístky se dají ještě zrušit přes stránky SA:/

Ježiš…. jdu se zahrabat někam pod zem a tam se vyvztekat.

Proč vždycky když se na něco těším, se to musí zákonitě v poslední sekundě POSRAT?  :((

Držte mi palce ať přežiju zítřek bez lékařské pomoci. A ano, jsem hypochondr, ale teď je mi fakt blbě nejvíc.

Ach jo.

Ještě jednou se omlouvám, fakt strašně moc. Nevím co říct. 

UPDATE.

Mno, asi by jsme měli začít řešit, že jo.

Takže - 24.2., sobota, je zatím pro všechny vyhovující?

Nejvhodnější spoje se Student Agency:

Brno, Grand — 6:00

Vídeň, Praterstern - 8:30

nebo

Brno, Grand — 13:15

Vídeň, Praterstern — 15:30 

A  nazpátek:

Vídeň, Praterstern — 18:35

Brno, Grand — 21:00 

Cena za zpáteční jízdenku je 300 CZK, tuším že studenti mají ještě 10% slevu nebo tak.. 

Každopádně  chtělo by to se napevno domluvit, jelikož místa v rezervacích pomalu ale jistě ubývají. Od včerejška má Student Agency pobočku i v OL, takže nemusím jezdit do Brna pro jízdenky, hurá!

Okay…. takže.. dejte nějak vědět jak to vidíte, kam všude se tam chcete podívat, whatever.

Mně osobně ke spokojenosti postačí nějaký velký CD shop, knihkupectví, trafika (časopisy), STARBUCKS, velký H&M a Kunsthaus, kde jsou vystavené fotky Anthonyho Kiedise a Johnnyho Deppa

Dobrý den.

Víte jaký to je, když vás napodruhé vyhodí od ústní zkoušky ze zbytečnosti typu “Einführung in die deutsche Sprachwissenschaft” (a jestli je tam “das” nebo něco úplně jinýho, ani mi to radši neříkejte)? Poprvé tak nějak oprávněně, uznávám, přičemž další termín vám dají hned za dva dny (opravdu dost času na znovunaučení a zopakování 100 stran lingvistických sraček), napodruhé si vytáhnete celkem okay otázku, řeknete minimálně 80% všeho co zahrnuje a zarazíte se jen, když se vás zeptají na “názorné příklady”, náhodně zvolené neznámé lingvistické nýmandy (došla jsem k názoru, že každej debil by s trochou snahy dokázal stvořit nějakou převratnou jazykovědnou teorii) a věci, které ve skriptech vůbec nejsou? A paní Dr. nejmenovaná zkoušející vám řekne… “Mluvit umíte dobře, je vidět že jste se to učila, ale máte v tom asi ještě zmatek… tak krásně jste s tou otázkou začala a pak jste se najednou zadrhla… no, tady na katedře máme jiné standardy a snažíme se, aby jste si na to zvykali hned od začátku… (v duchu jsem si říkala něco jako “aha, to jsou ty standardy díky kterým germanistiku každoročně dokončí 10 studentů ze 150?”)… no, nedám vám konkrétní datum, prostě až budete připravená tak za mnou někdy v průběhu letního semestru přijďte a domluvíme se na přezkoušení… já vás nechci od toho studia zrazovat, neříkám že nemá smysl aby jste pokračovala ve studiu… ve vašem případě to určitě smysl má…blablabla”

To se jí to mluví… nevím jak vy prožíváte ústní zkoušky, ale já je NESNÁŠÍM a odjakživa jsem je nesnášela. Takže jsem tam seděla u ní v kanclu na gauči, koktala jsem, měla jsem neprůchodný krk a stažené hlasivky a hlas se mi třepal nervozitou — a ona si mě stejně vychutnala. Nejenom mně. Aspoň že si teď můžu třetí a poslední termín určit sama… každý den se nadrtím jednu otázku, a to tak že slovo od slova — jinak u ní asi nemám šanci projít. 

Howgh. 

V depresi jsem si málem na uklidnění (konečně) koupila 60/80GB iPod Video, ale nakonec jsem to neudělala (zjistila jsem totiž, že když si ho koupíte přes Apple store online, můžete si na zadní stranu nechat vypálit laserem libovolný nápis). No jo, jsem strašný děcko. Apple store samozřejmě neposílá mimo USA, takže musím počkat do června a pak si ho nechat poslat do campu. Stejně jako customized Vans slip-ony, ehm. Mimochodem, na ten iPod jsem chtěla vyrýt “Ävchen’s iPod, steal and die”, ale nebere mi to ten umlaut. “Free your mind and your ass will follow” mi taky neprošlo, samozřejmě díky slovíčku “ass”. Ale já ještě něco vymyslím. Taky si možná nakonec nekoupím iPod, ale původně zamýšlený Creative Zen Vision M — nevím, jsem pořád na vážkách. Oba dva přehrávače mají svoje plusy a mínusy, ale když se mi pokazí iPod, budu mít lepší pocit z toho, že si budu moct oprávněně zanadávat na Gatese, Microsoft, Appláky a celou tu prašivou bandu co se rochní v čele téhle nadnárodní korporace:D

A taky samozřejmě ajPrd je hafec kůl a gdo nemá v ňůjorským metru ajpod, jako by nebyl   Doufám že dokážete odhadnout kdy si dělám srandu a kdy to myslím vážně.

Jinak — autoškola je vtipná, nevím jestli jsem se už zmiňovala o svých prvních jízdách, které dopadly tak, že jsem strávila asi 15 minut na cvičném “hřišti” a pak už jsem si to jezdila po řiťkách v okolí OL (“no tak co s tebou..”). No a od druhých jízd už jezdím po centru OL, po těch nejhnusnějších a největších křižovatkách, nejhnusnějších a nejmíň přehledných silnicích, nejhnusnějších tramvajových kolejích etc. Ve městě i mimo město mám problém dodržovat povolenou rychlost. Po cestě do rodného městečka si to občas chudinkou Fabií valím kolem 100 kmh a zastaví mě až zvídavé otázky vedlesedícího instruktora (to je taky týpek, kapitola sama o sobě).

VIENNA — WIEN — VÍDEŇ

23.2. vydávají Beatsteaks nové CD.

25.2. mám  narozeniny.

Takže… 24. je sobota, co vy na to? Předběžně?

Potřebuju ještě zjistit/pomoct zjistit:

– to CD by mělo vyjít 23. v Německu - bude to v Ö-reichu taky tak nebo později?

– jak se tam dostaneme? Student Agency se jeví jako nejlepší volba, ale jsem otevřená jakýmkoliv alternativám (už jen proto, že nemám tu jejich stupidní kreditovou jízdenku = nemůžu bookovat jízdenky přes net = musela bych jet do Brna jen abych si tu kartičku osobně vyzvedla… proč sakra ještě nemají pobočku v OL?)

P.S.

Poslední díl Prison Breaku… zatím nejlepší ze všech… EVER MADE!! 2×16 rules.

Paul Kellerman je kunda a má nový brejle…

Michael má Saru, šediny a hnusnej prošívanej vaťák…

Ráda bych tímto tento hodnotný zápisek věnovala památce Charlese “Haywire” Patoshika.

Uí uil mis jů.

Pořád dokola každý den poslouchám The Fratellis - Costello Music, nemůžu si pomoct.

Ale to jen tak na okraj, vlastně jsem se chtěla podělit o daleko zajímavější věc:

Včera byla v pořadu Host Óčka naše megastar Ewa Farna (už v minulým postu jsem nastínila, že je to moje idolka, rofl). S bráchou jsme neměli co dělat tak jsme se dívali a po chvilce jsme se začali bavit tím, že jsme tam posílali dotazy různě stupidního levelu, a vtip byl v tom, že skoro všechny byly opravdu live položeny a zodpovězeny (jednou jsme nebohou celebritku dostali do rozpaků, místo odpovědi ze sebe dostala jen táhlé “éééé” a moderátorka musela rychle improvizovat a na zachránění situace pustit další písničku (tuším Rette Mich od TH). Náš dotaz ve stylu “Ahoj Ewičko, mohla bys mi prosím poslat aspoň jeden zámeček z tvých rovnátek?” sice nebyl položen, ale zjevně se stal inspirací pro “soutěžní otázku” o podepsané CD, která zněla “Jakou barvu měly původně rovnátka E.F.?” Svým geniálním logickým úsudkem jsem došla vylučovací metodou k závěru, že určitě modrou, protože všechny gumy bez názoru mají za oblíbenou barvu modrou. Tudíž jsem odmailovala odpověď.

Nejvtipnější dohra:  dnes mi přišel mail z Óčka, že jsem odpověděla správně a vyhrávám podepsané CD Ewy Farne. Rofl. Lmao. Lol. To je nejlepší dárek k narozeninám ever.

Závidíte všichni, cooo?? Možná vám ho půjčím nebo ripnu na MP3. Ale na booklet vás sáhnout nenechám, dotýkala se ho ručka samotné EF.

P.S. za kolik by se to tak dalo střelit na aukru?

Vůbec v poslední době jsem nějaká zvláštní… rozesmívají mě problémy z té sprosťácké a zvrhlé rubriky z Brava (který jsem si v rámci sociologického průzkumu přihodila při nákupu do košíku mezi salát, salát, salát, okurku, žampiony a Blue Cheese dressing) typu “omylem jsem při sexu řekla svýmu klukovi “Bille”, on se urazil a rozešel se se mnou”.

Vážně uvažuju o tom, že bych zašla na koncert Tokio Hotel. Jakože fakt Čekám až mi nějak spadnou do klína lístky zadara. Třeba je vyhraju na Óčku, když správně odpovím na otázku “jak se dají rozeznat Kaulitzovic dvojčata?” nebo tak něco. A to náhodou VÍM!