You know you love me…
Pozéřice největší, lol.
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
ESTETICKÁ VSUVKA
PRO POZVEDNUTÍ CELKOVÉ NIVEAU TOHOTO ZÁPISU
>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
A nakonec, jak by řekla moje hrdinka Ewa Farna: ŠOK!!!
…. věřte nebo ne, existuje i pár fotek, kde se usmívám. WOW!
GUTE NACHT!
V SOBOTU 27.1.2007… V 21:05 NA ČT1… LIDSKÁ SKVRNA (“HUMAN STAIN”)… VŠICHNI SE POVINNĚ DÍVEJTE, VÝBORNEJ FILM… KDO UHÁDNE PROČ HO VÁM VNUCUJU, DOSTANE BONBÓNEK NEBO TAK NĚCO.
ZE SOUTĚŽE JSOU VYLOUČENI RODINNÍ PŘÍSLUŠNÍCI VČETNĚ PSEUDOSESTER Z TVAROHU :P
Hello, kitties.
Takže, jak už jistě všichni víte, od příštího pondělí mi začíná autoškola (15.Jan.), a jelikož jsem děvče svědomité, nenechala jsem nic náhodě a začala jsem se aktivně připravovat. Papi se mnou zajel na jednu odlehlou cestu u silnice a odevzdal mi klíčky od svého Peugeotu 206 (kterému se tímto ze srdce omlouvám za způsobené újmy), sedl si na sedadslo spolujezdce a vysvětloval mi, na co se všechny ty zbytečný páčky používají etc. Nevím jestli si něco z toho teď pamatuju, mám pocit, že bych nedokázala ani hodit blinkr doprava (bo se mi plete jak se dává doleva a jak doprava)… sranda veliká však začala v momentě, kdy se mě jal učit nastartovat a ROZJET SE, což je prý ze začátku nejvíc nejhorší a musím se to naučit naprosto bezpečně a automaticky provádět. Prý mi to celkem šlo.. jakože, samozřejmě mi to párkrát při startování naprosto trapně chcíplo, ale to bylo proto, že jsem a) neodhadla jak moc rychle mám pouštět spojku b) jak moc mám přidat plyn, když ten pedál je tak fuckin’ citlivej.
Prostě… jsem úplně excited a těším se na další neoficiální lekci. Nicméně až mě zavedou někam do ulic OL “a jeď”, tak to už taková sranda nebude. Už se nemůžu dočkat až mi to chcípne uprostřed křižovatky. Ideálně té největší a nejnebezpečnější, která je na začátku města (beztak nevíte jaká, takže to je celkem egal).
Jinak….. náladu mi zlepšilo znovuobjevené MySpace, kde teď trávím nezdravě moc času vyhledáváním mých osobních “nových talentů” a neznámých kapel, ach. Profil tam mám už šíleně dlouho, ale začala jsem ho pořádně používat až teď, dřív jsem k tomu serveru měla pořád nějaké výhrady. Nevím proč. Asi bych sem měla dát adresu, ale když nad tím tak přemýšlím, neudělám to. Chci mít aspoň jedno místečko, kde mě nebudou stalkovat, šmírovat a stopovat cizí lidi a nepřátelé. Možná časem… beztak si mě tam můžete jednoduše najít… nebo se mě zeptejte. Tak si mě kdyžtak přidejte do přátel;)
Doufám že Yvonnchen už je okay, snad to nebyla žádná listeria, rofl. Btw, můj názor je stejně takový, že teď nějak nebylo nic, co by lidi děsilo, a tak novináři vymysleli listeriózu. Pár lidí se posralo po sýrovým salátu z Lidlu a je z toho 10 mrtvejch a 2 potraty… jo, jsem si vědoma svého hnusného a nehumánního cynismu.
P.S.
Liška ještě žije. A pěkně si ji předcházím a uplácím ji mňamkama.
P.P.S.
A protože jsem “pramatka ímou”…
COMING UP NEXT:
° exkluzivní výběr z mých nových MySpace objevů
° stěžování si na školu jako obvykle
° radost z toho, že nové díly Prison Break se blíží
° výtah z velice výživného článku o ímou kidz (z BRAVA, rofl)
… radši si to zapisuju sem, bo mám sklerózu
Chcete slyšet pravdu? Je mi hrozně. Nejhůř za poslední dobu. Pořád mi něco je, ve škole neustále stres, problémy se zdravím, neschopnost ukočírovat vlastní život a rozhodnout se, co vlastně chci, a k tomu si zrovna teď všichni dementi a kreténi vybrali tu nejlepší dobu, aby mě začali srát, deptat a vytáčet. Sorry že píšu sprostě, ale nějak to ze sebe dostat musím. V duchu si vlastně neustále dokola opakuju “K°°°°° k°°°° k°°°°”.
Takovou depresi už dlouho nepamatuju.
Navíc jsem s Herr Smradupánem byla předevčírem na očkování proti vzteklině, poprvé v historii jsem zapomněla vetovi předem říct, aby ho naočkoval Biocanem, u kterého mám vyzkoušené, že ho snáší bez potíží, a po odchodu z ordinace a nahlédnutí do očkovacího průkazu jsem oněměla hrůzou, když jsem zjistila, že ho naočkoval CANVACEM. Canvacem, vakcínou od firmy, u které bylo prokázáno asi v 90% případů očkování úmrtí fretek. Vždycky sice šlo o důsledek naočkování proti psince - protože Canvac obsahoval živý virus, který u fretek psinku aktivoval (a zvířátka potom do čtrnácti dnů umírala v křečích a nebylo jim jak pomoci). Mno. Okamžitě jsem se vrátila a veta se zeptala, jestli ví, co právě udělal, a jestli si je jistý tím, že ví, co dělá. Začal se hned ohánět nějakým letákem, jakože vzteklinová vakcína od Canvacu je pro fretky neškodná, ehm… jestli se mýmu miláčkovi něco stane, tak půjdu a ten jeho Canvac mu naočkuju do zadku.
Mám strach, jsem všeobecně úplně v řiti a mám zase vtipný úmysly, úvahy a tendence.
OMFG!
Určitě vás bude zajímat (ehm), že DelikWent se stal novou tváří reklamní kampaně americké firmy GAP. Béžové kampaně, heh. Nemohli si vybrat nikoho lepšího. Béžová, chápete?? A to je další důvod k tomu, abych měla po náladě. Evropa, ČR. Žádný GAP. Žádný dokonalý plakáty s GAPworthem. Nic k obdivování. Úplně bych si ho šla ukrást, fakt že jo…
Kdyby už aspoň byly nový díly Prison Breaku nebo LOST…. countdown do 22.1. běží… 17 more fuckin’ days to survive. Pak budu mít svoji pravidelnou Weekly Went porci a budu se mít přinejmenším na co těšit.
Dnes mi psala kámoška z DE, že viděla 29.12. Ärzte live…. fakt, nekecám. Šlo o nějaký utajený koncert v berlínském klubu SO36, kde se před lety Ärzte dali dohromady. Věděli o něm jen členové fanclubu, kteří si taky jako jediní mohli koupit lístky. Její kluk si ten lístek sehnal, ale jí se to nepodařilo… ale vzhledem k tomu, že zrovna byla v Berlíně (kde bydlí její táta), šla se k tomu klubu podívat a tak dlouho somrovala u šéfa fanclubu, až jí prodal jeden ze tří nevyzvednutých lístků. Prý že to bylo úplně super - nehráli takové ty “povinné” koncertní písničky, ale starší věci jako např. Super Drei, kterou bych straaašně ráda opět slyšela live.
S tou autoškolou jsem to myslela fakt vážně, 15.1. ve 4 pm začínám… pokud tam teda dorazím. Dokonce jsem si už vyběhala na příslušných úřadech všechny dokumenty a výpisy a potvrzení etc. Na magistrátu v OL jsem dokonce dvakrát jela VÝTAHEM (ale měla jsem šílený strach - víte že mám klaustrofobii, ne? v tom výtahu bylo zrcadlo a vypadala jsem v něm úplně dobře, to jsem nepochopila…). Nj, nechuť běhat tam a zpátky do šestýho patra byla silnější.
Určitě jsem ještě něco chtěla napsat. Ale to je jedno, whatever, jdu se někam zahrabat a umřít.
Další rok života v °°°°°°.
Chtělo by to trošku zabilancovat, že jo.
Takže… rok 2006 byl rozhodně hodně zajímavej. První polovinu si nějak moc nevybavuju, ale určitě byla ve znamení snahy stát se opět svobodným a plně svéprávným a nezávislým člověkem bez otravného a nesamostatného handicapu.
Povedlo se. So proud of myself.
Složila jsem Das Deutsche Sprachdiplom Stufe II, ehm. A přitom německy neumím, fakt ne. Dokonce v poslední době pociťuji náznaky lehké averze vůči tomuto jazyku, díky škole, samozřejmě.
Odmaturovala jsem, ale nechtějte po mě vědět jak. Nepamatuju si to. I když tu křivdu v podobě dvojky z AJ si sakra pamatuju, Ryane, a pamatovat budu.
Udělala jsem tlustou čáru za všema těma čárama, co jsem si s oblibou vyřezávala žiletkou do zápěstí. Jo jo… a pozor, tehdy to ještě vůbec nebylo “ímou” 
Ostříhala jsem svoje skoro do půl zad dlouhé vlnité hnědé vlasy. Mám občas takový tendence, když třeba pálím mosty za minulostí a tak.
O jeden den jsem prošvihla koncert Red Hot Chili Peppers v Praze.
Zrealizovala jsem jeden ze svých velkých snů a odjela jsem na 3 měsíce do USA.
Vzali mě na jedinou VŠ, na kterou jsem si podávala přihlášku.
V USA jsem řídila auto, ovšem že s automatickou převodovkou. Bez řidičáku, samozřejmě.
Zamilovala jsem se do LOST a Prison Breaku. Oh. Ale to časem možná přejde.
Uvědomila jsem si kdo jsem, a jakýma lidma se chci obklopovat. Zbavila jsem se všech “real life” spywarů a adwarů, parazitů, pseudokamarádů a podobně.
Krátce před koncem roku jsem málem umřela.
Od léta jsem zhubla o 5 kg amerického tuku. To vás určitě strašně zajímá:D
Takový byl rok 2006.
A co ten další? No… řekněme, že začínám dobře. Konečně jsem pevně rozhodnutá udělat si řidičák. Zítra si jdu dokonce vyřídit všechny potřebné dokumenty, což je u mě neskutečný úspěch.
Taky si zase nechávám narůst dlouhé vlasy. Abych se nenudila:D
Do USA se letos vracím, už to mám jisté a zčásti i vyřízené. A beru s sebou DelikWentku;)
Bude mi 20, to je neskutečný úspěch, pokud se toho dne teda ještě dožiju.
Vypadá to, že se DÄ nerozpadnou, jak se všichni obávali, ba naopak, na podzim se chystá nové album. Ach.
