Mám nového přítele. Je to Američan, říkám mu Lenny a máme se rádi, i když se ještě neznáme moc dlouho. Víte, byla to láska na první pohled - jednoho dne jsem se mrkla na www.alza.com a bylo jasno. Posloucháme stejnou hudbu, taky miluje LOST a dokonce se mnou chodí i do školy! Doma se spolu válíme v pelíšku a díváme se na filmy. Prostě ach… I´m in love.
Tak jsem se dnes přemohla a i přes veškeré varovné signály (ráno jsem málem nevstala z postele) jsem se vydala do školy. Bylo mi tak blbě že jsem se rozhodla jen tak se před přednáškou projít po městě, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a trochu vzpamatovala. Soudě podle pohledů okolí jsem asi vypadala opravdu hrozně (jo, hůř než kdy jindy!), tipovala bych to na ten stav, kdy je mi tak špatně, že mě dokonce i důchodci v čekárně u doktora pouští před sebe, abych nezkolabovala, než přijdu na řadu. Nicméně jsem samozřejmě protřelá a nesmrtelná amazonka, takže jsem na tu přednášku nakonec statečně šla (Die Epochen der deutschen Literatur, ještě k tomu). To byla velká chyba. Poklidně si sedím v zadní lavici, dělám si poznámky a najednou cítím jak mě něco šimrá na krku… tak se tam poškrábu a byla to vosa, přičemž mě samozřejmě mě ta čubka stačila píchnout. Fajn, zasyčela jsem něco hodně sprostého a psala dál. Myslela jsem si, že někam odletěla, ale ne… za chvilku mě šimralo něco na rameni, áá bylo mi jasný co to je, ale co teď? Tak jsem zatnula zuby a i přes to, že jsem věděla, že dalšímu píchnutí neujdu, přes mikinu jsem ji rozdrtila, přičemž mi ta děvka stačila uštědřit další 3 vpichy. Snad nikdy v životě mě ještě vosa nepíchla. Nebo si to aspoň nepamatuju. Nevím nic o tom, že bych na včelí/vosí bodnutí byla alergická, ale věřte mi, že reakce mého těla se mi ani trochu nepozdávala. Začaly se mi klepat ruce, postižená místa mi okamžitě natekla, nemohla jsem hýbat hlavou a rameno mi trnulo. Super… nicméně statečně jsem vydržela do konce přednášky, bavila jsem se tím, že jsem tu žlutočernou svini rozpíchávala propiskou na lavici. To má za to… Po přednášce jsem samozřejmě hned utíkala na vlak, přece ve škole nezůstanu do 6 pm, v takovém stavu
Táta mi napsal, že mám na poště doporučenej dopis a mám si ho zajít vyzvednout, fajn. Samozřejmě poté, co jsem došla na poštu, mi bylo sděleno, že si ho můžu vyzvednout až odpoledne, že se ještě pošťačky nevrátily z pochůzky. Tak jsem si to zklamaně šinula domů (zacházka jak sviň) a v půli cesty zastavil povědomý stříbrný Peugeot 206. Vím že se nemá nastupovat do auta k cizím lidem, ale řidič byl můj táta. Hned jak mě uviděl, řekl něco ve stylu “co se ti stalo že jsi tak opuchlá?” a když jsem mu vysvětlila, jak mi bylo ublíženo, chtěl mě zavézt rovnou k doktorovi. Jako velká hrdinka jsem pochopitelně odmítla, doma vlezla do pelíšku, udělala si kotel zeleného čaje a usnula. Pak jsem si zajela na poštu (i když pršelo — co bych pro ten Packet neudělala) pro dopísek od my love, který obsahoval LOST season 2, Prison Break a podobné lahůdky na DVD.
Vůbec nevím proč to sem píšu, možná mám teplotu nebo tak něco.
Každopádně LOST 2 rulez nejvíc… a tak vůbec.
A německej Amazon mě taky dneska zradil - nedaří se mi zaplatit přes net kartou, neberou mi ani Visu ani Mastercard a já nechápu PROČ
Kdyby jste někdo měl v nejbližší době cestu do nějaké deutschsprachiges Land, dejte prosím vědět, potřebuju sehnat 2 DVD
Oh… všechno je jinak. Poslouchám Damiena Rice a do toho stahuju Fatboye Slima. Ano, dá se to nazvat širokým hudebním obzorem. Nemůžu se dočkat, až se mě zase nějaký člověk, který si myslí, že jsem jeho kamarádka, na ulici zeptá, co poslouchám, a až mu řeknu že Fatboye Slima, ohrne nos. Muhehe. *evil look*
Už delší dobu mi není dobře. Bolí mě hlava a tak… a pro změnu to nemá nic společného s mojí hyponchondrií. Nemůžu si dovolit zůstat doma, to je na tom nejhorší. Pitomá škola, no… měla bych se asi začít učit, ale nějak se mi do toho nechce. beztak mám pocit, že mě nejpozději na konci tohoto semestru vyrazí. Bude to rychlá smrt. Stačí, když neudělám zápočet z německé morfologie (na který nemám, ani kdybych se fakt učila od rána do večera).
Čím dál tím víc si uvědomuju, jak se stávám závislou na LOST. Je to úplně “oh my God”, takže špatné.
oh 
oh 
oh a taky, i když mě Evišek zabije, oh
Zítra by mi poštou měla dorazit druhá série od my love, už se nemůžu dočkat a vztekám se, že se domů vrátím až někdy v 7:30 pm - pokud tedy nezdrhnu ze školy. Ale to bych byla sama proti sobě, jelikož jsem naší profesorce na německou konverzaci vnutila nápad, že by jsme se mohli podívat na nějaký německý film na DéFauDé (a při té příležitosti jsem jí nenápadně zapůjčila Wir Kinder vom Bahnhof ZOO a Die fetten jahre sind vorbei). To bude dilema…
Rozhodla jsem se, že si koupím novou židli. nebo “kancelářskou židli”, nevím jak se tomu říká. Prostě tu věc na kolečkách, na které se sedí u PC. Mám problémy se zády a to křeslo, co mám teď, je nějaké podivné a špatně se mi v něm sedí. Představuju si nějakou tu obří bossovskou kancelářskou mrchu z černé imitace kůže, na které se dá zaklonit a houpat, áááá
Když jsem předběžně hledala na netu, našla jsem mimo jiné tady tohle, což mě rozsekalo *lol*:
Asi by na mě byla trochu malá, rofl.
A co třeba tohle? 
Už vím co si přivezu z USA
So why did I do it? I could offer a million answers, all false. The truth is that I’m a bad person, but that’s going to change, I’m going to change. This is the last of this sort of thing. I’m cleaning up and I’m moving on, going straight and choosing life. I’m looking forward to it already. I’m going to be just like you: the job, the family, the fucking big television, the washing machine, the car, the compact disc and electrical tin opener, good health, low cholesterol, dental insurance, mortgage, starter home, leisurewear, luggage, three-piece suite, DIY, game shows, junk food, children, walks in the park, nine to five, good at golf, washing the car, choice of sweaters, family Christmas, indexed pension, tax exemption, clearing the gutters, getting by, looking ahead, to the day you die.
Takže proč jsem to udělala? Mohla bych vám nabídnout miliony odpovědí, všechny špatné. Pravda je ta, že jsem špatný člověk, ale to se změní, já se změním. Tohle je poslední špatná věc, co dělám. Začínám znova a jdu dál, rovně za svým, vybírám si život. Už se na to těším. Budu taková jako vy: práce, rodina, zasraně velká televize, pračka, auto, CD přehrávač a elektrický otvírák na konzervy, dobrý zdraví, nízký cholesterol, pojištění zubů, hypotéka, vybavování bytu, oblečení pro volný čas, kufry, společenské šaty, udělej si sám, televizní soutěže, nezdravý jídlo, děti, procházky v parku, práce od devíti do pěti, být dobrá v golfu, umývání auta, vybírání mikin, rodinné Vánoce, penzijní připojištění, daňové přiznání, čištění odpadu, procházení, těšení se, dokud neumřu.
