choose life.

Citát “but 5 minutes ago… he was Kate Blanchett” ho vystihuje docela přesně.

Ve středu jsem objednaná k Distriktläkare, své paní doktorce, aby mě zachránila před smrtí. Ve středu taky osiřím a TĚŠTE SE NA VELKOU ZMĚNU. Pokud teda neumřu.

P.S. La_Natalija už ví, já jsem jí to musela vykecat:D Ale nepoví!

Zítra večer nás čeká oslava mých narozenin, pokračování č. 2… tentokrát ve znamení The Tribe, haha. Musím podotknout, že Hanička se se mnou se zájmem kouká na tento geniální seriál a nechá si všechno trpělivě vysvětlit, takže jsem naprosto ve svém živlu.

Dnes odpoledne odjela rodina do Dalarny, ještě jsem pořádně ani nerozdýchala tolik štěstí najednou:D

Musím vám někdy natočit Johana, jak mluví německy, je to úplná stand-up comedy, ignoruje veškerá gramatická pravidla a mixuje DE se SWE, ale mluví!

Kousek od našeho domu stála nějaká firemní dodávka s nápisem “Stendrups”, já jsem samozřejmě na první pohled četla “Spermdrops”.

Omlouvám se všem, ale poslední týden mi QIP blbne natolik, že jsem ho dočasně přestala používat. A když už tam jednou vlezu, tak tam beztak nikdo zásadní není online:D A až do středy… budu prakticky absolutně unavailable.

Okay, takže - potřebujete:

25 g věci jménem jäst, podle smradu to bude droždí
2 1/2 dl vody, která má mít podle receptu teplotu 37°C
2 lžíce oleje
1 1/2 lžičky soli
6 - 7 dl hladké mouky (prej cca 360 - 420 g)

Navíc… v noci začalo sněžit - a v Dalarně je dokonce hafo sněhu a -10°C! Marie mi dnes oznámila, že příští týden bere děti na chatu, aby si ještě všichni zalyžovali… jo, jo, jo!

UPDATE:
Právě jsem umřela:DDD
Jsem dostala od Ivoshka nejlepší diplomeq za bleskofku:D
Vidíte, jak jsem cooool? Muck muck ne asy! :***

P.P.S.
Mám existenciální otázku - kde sehnat VŠECHNO od Hadouken!? Podle Lišky je to hudba na podřezání se, ale… já sjíždím vše dostupné na jůtůb a majspejs celý den!

NEW RAVE = LIFE!

Fajn. Zkusím se přes to na chvíli přenést. Včera v 10 pm jsem jela vyzvednout lištičku na Cityterminalen, pomohla jsem jí s kufry, daly jsme u ní čaj a lehce po dvanácté jsem se vrátila domů. Přivezla mi nějaké věci, co mi posílali rodiče a kamarádi z Čech, nemůžu nezmínit famózní a nejlepší obálku od slečny Natálky s ještě lepšejším obsahem - mám vybitý baterky ve foťáku, ale určitě musím všechno zdokumentovat, protože minimálně z té obálky nezachápete:) Aneb “Ävchen woe ne asy” forever:D Děkuju strašně moc, je to moc krásný a já si to nezasloužím, vážně:D
Dnes jsem musela povinně naklusat do liščí nory, vybavena svým laptopem a externím HDD. Vedla jsem vyčerpávající školení na téma “rozdíl mezi right-clickem a left-clickem, stručný návod na použití Skype a QIPu + vysvětlení, proč naprosto zavrhnout vir jménem ICQ”.

Taková docela civilizovaná fotka, nezvyk. Aha, už si vzpomínám, to jsem se vlastně snažila tvářit seriózně.

“Nevěř nikomu, komu je nad 30 let.” John Lennon.

Včera jsem se “elegantně” vymluvila z Williamovy narozeninové večeře někde v pizzerii. Bylo mi tak blbě, že jsem ležela v posteli a ani se nehnula, takže jsem ani moc simulovat nemusela. Pochopte - jít někam s celou rodinou, farmor (farmor - babička od táty, farfar - děda od táty, mormor - babička od mámy, morfar - děda od mámy, vychytané, že?), doplešata ostříhaným Oskarem a jeho holkou… moc se mi nechtělo. Nevydržela bych se tak dlouho křečovitě usmívat a tvářit se, že se hrozně bavím nad všemi těmi džouky, které by padaly ve švédštině. Občas by někdo soucitně něco prohodil anglicky a všechny oči by se upřely na mě, čekajíc duchaplnou a vyčerpávající odpověď. Nej, tack.
Předevčírem večer dorazila výše zmiňovaná farmor, matka od Johana. Výslovně mě poprosil, abych se s ní šla nahoru formálně seznámit a pofikovala s nimi (fika - velice frekventované slovo - káva + nějaké sladké pečivo), takže nebylo úniku. Dobře udržovaná šedesátnice, to se dalo čekat. Jméno jsem zapomněla, nebo spíš nezaregistrovala. Naštěstí mluvila anglicky. První otázka: “So you’re from Czechoslovakia?”. Strohá odpověď: “No, I’m not.”
Jedna z otázek následujích: “You speak with an American accent, don’t you? It’s more like aaee (imitace ohavného roztahaného amerického přízvuku)”. Řekla jsem jí, že jsem na svůj přízvuk hrdá a že britská angličtina je hnusná a mým uším nepříjemná. Ještě že už je pryč, bába jedna. Takový mám nejradši - ty co se s váma medovým hlasem baví, přitom pozorují každý váš pohyb… a pak je vidět, že si o vás myslí svoje:)
Ale vytáhla jsem z ní nějaká zajímavá fakta o super hyper ex-aupair mojí rodiny — Velině Úžasňákové. Prý tady neměla žádné kamarády, ani se nějak nechtěla s někým seznamovat, protože si připadala stará (bylo jí 25, když sem přijela), celé noci seděla doma a skypeovala s nějakou kamarádkou Bulharkou, žijící v Kanadě. A pak mi farmor pyšně oznámila “ale teď už tady má přítele, žijou spolu…” a já jsem se jenom tak pro sebe zasmála a zašeptala něco jako “jasně, mission complete, teď jí ještě zbývá otěhotnět a doma v Bulharsku můžou oslavovat”.
Je mi jasné, proč byla tak oblíbená - trávila s rodinou jistě víc času než já, ale já tady mám narozdíl od ní kamarády a tak jsem ve svém volnu s nima, to je snad jasné. Neuměla skoro vůbec anglicky, takže jí nezbývalo, než se bleskurychle naučit švédsky - to muselo Johanovo srdíčko zaplesat… Navíc celou tuhle věc brala jako regulérní práci a makala jako otrok. Hahaha.
Nesnažím se být zlá, jde mi to samo. Vlastně nejsem zlá, jen musím sama sebe přesvědčit, že jsem ráda, že nikdy nebudu tak zdánlivě perfektní jako ona. Taky bych asi celý dny leštila stříbrné příbory, kdybych tady neměla s kým trávit volný čas.

V květnu tady hraje nějaká RHCP revival kapela, jsem na fejsbuku jediná, kdo potvrdil, že na akci přijde, ale hodlám si to užít, i kdybych tam měla být sama:) A Lišku beru s sebou. Doufám, že ji dnes patřičně ohromí setkání s mým pantátou a zase uslyším, jaký je to sympatický člověk:D Řekla jsem mu, ať si vezme to tričko The Killers:)

Chci, aby bylo tepleji - nemůžu se dočkat, až si rozbiju tlamičku na Heelys, dosud se mi to pořádně nepodařilo.
Jako v každém postu, i v tomto musím připomenout, že ve středu mi přiletí drahá návštěva z Německa. A Marie říkala, že brzo snad vezme děti na týden do Dalarny, hmmm… vidíte ten potenciál? Že by konečně Jožin?

Je mi opět ze všeho blbě, možná proto, že jsem včera zase byla přiotrávena rybou - ono to fakt jako ryba nevypadalo a nesmrdělo (=smrdělo, ale jsem příliš nachlazená na to, abych něco cítila), ale když jsem do toho kousla, bylo jasno - a celý večer jsem pak strávila pitím vody, abych zabila ten hnusnej rybí dojezd, ze kterého moje tělo radost evidentně nemělo. Musím říct Marii, aby takový věci strkala do ledničky viditelně označené… třeba obrázkem lebky.
Snad ani neexistuje jídlo (kromě risgrötu), ze kterýho by mi nebylo špatně. A než se někdo zeptá - těhotná snad nejsem, i když se nedávno v jedné gužukonverzaci objevila teorie o Lexím a Prideím dítěti s Lukovými vlasy…
Mám všude modřiny a nevím z čeho. Jsem zvyklá, že se pořád o něco zachycuju a pořád o něco zakopávám, ale původ mých modřin je nevysvětlitelný, nikdy se nepamatuju, kde a kdy jsem k nim přišla. Třeba jsem náměsíčná, že jo.

Majspejs mě vyloženě s***. Pokaždé, když se tam snažím cokoliv udělat, se mi objeví, že “unexpected error occured”. Takže… všichni na Fejsbuk, a rychle.

Předevčírem jsem se tuze nasmála, byl mi totiž zaslán link na toto video. Dávám ho sem jako externí odkaz, jelikož si nechci zašpinit blog. Sranda spočívá v tom, že všechny jmenované znám, včetně hlavní hvězdy videa. Už víte, proč jsem vždycky tak strašně chtěla vypadnout z té mojí home-town řitě mezi lesy a poli? Ještě vám pořád přijde divné, když řeknu, že v rodné hroudě nemám žádné kamarády (ty, kterým při setkání řeknu ze slušnosti ahoj a pak se snažím co nejrychleji zmizet, než se se mnou začnou bavit, opravdu nepočítám za kamarády)?

Kaiser Chiefs na Rock For People? Tak ještě rychle oznamte ty Bítstejks, ať si můžu koupit lístek a začít se třeba zase na něco těšit.
A jinak… 900 SEK za lístek na stockholmský červnový minifestival “Where The Action Is” je docela dost, ale pokud k těm The Hives, Foo Fighters, Queens of the Stone Age a Mando Diao přidají ještě něco zajímavého, tak se možná definitivně rozhodnu tam jít.
Začínám vymýšlet akci na Die Ärzte koncert. Chlapci na něj jistě budou dlouho vzpomínat.

Asi začnu skládat básničky jako legendární Kurva Ručková.

Stále sleduji třetí sérii Desperate Housewives. Jsem u 15. dílu.

Už se jen 2x vyspím a Liška bude zpátky. A mocně to oslavíme.